Zpravodaj městské části Praha 13

Vydavatel: Rada MČ Praha 13, Sluneční náměstí 13, 158 00

Stodůlky a okolí od 15. do 18. století

Stodůlky a okolí od 15. do 18. století

Neklidné patnácté století, spojené s náboženskými bouřemi, přineslo výrazné změny i obyvatelům žijícím v osadách na dnešním území Prahy 13. Vojenské posádky znepřátelených stran často působily v nejbližším okolí pražských hradeb, tedy i zde. Často nábožensky i politicky celkově nepřehledná situace působila zmatek i na zdejších farách. V archivních pramenech je doložen například odchod stodůleckého faráře do lužické Žitavy.

Pohled na Krteň z roku 1934. Foto archiv Magdalény Dobromily StaňkovéNejen zde, ale například i v kostelíku v Krtni působili utrakvističtí faráři (podobojí) i v průběhu nábožensky relativně tolerantního 16. století. Stodůlky se v této době dostaly do držení pražského purkrabství, v němž setrvaly až do roku 1791, kdy se staly zemským stavovským statkem. V Butovicích a Jinonicích se po skončení husitských válek střídali v držení majetku staroměstští měšťané i Staré Město jako takové, proto je v roce 1547 po nepodařeném stavovském odboji Starému Městu zkonfiskoval Ferdinand I. Poté zdejší majetek postupně připadal různým šlechtickým majitelům. Butovice utrpěly velké škody za třicetileté války, v té době je měl v držení Pavel Michna z Vacínova, který také v roce 1665 nechal postavit pivovar v Jinonicích. Následně se Butovice dostaly do držení rodu Schwarzenberků, který je vlastnil až do počátku 20. století. V prostoru Butovic a Jinonic byla v době morové epidemie v letech 1679 – 1680 zřízena nemocnice pro Pražany. I v Třebonicích se střídali drobní měšťanští a šlechtičtí majitelé, po polovině 16. století je zřejmě koupí získal břevnovský benediktinský klášter, který je vlastnil ještě v 18. století, s menší přestávkou v době stavovského povstání v letech 1618 - 1623. V předbělohorské době je zde ovšem doložen i svobodný dvůr, naopak v 18. století menší díl obce patřil svatovítské kapitule. V držení nevelké osady Chaby se střídali drobní církevní i světští majitelé. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 vznikla pak v poslední třetině 18. století na rozparcelovaných jezuitských pozemcích v katastru Řeporyj nová vesnice, pojmenovaná podle zdejšího dvora: „Ohrada“. Na konci období, o němž se zmiňujeme, v roce 1787, byla ve Stodůlkách zřízena škola, kam docházeli děti z Motola, Chab a samoty jménem Lužina. Prvním učitelem zde byl Josef Lachner.

Kaple Nalezení sv. Kříže, foto 1940, Muzeum hl. města Prahy. Byla postavená na oslavu korunovace Marie Terezie, základní kámen byl položen 25. května 1743 za účasti panovnice a jejího manžela. Stavitelem kaple byl pravděpodobně Kilián Ignác Diezenhofer. Vysvěcena byla 1. srpna 1760, odsvěcena za Josefa II. a znovu opravena a vysvěcena v roce 1892.Jedním z nejtajemnějších pozůstatků minulosti Prahy 13 je nevelký kostelíček s malým hřbitovem na nevysokém návrší mezi obcemi Řeporyje, Třebonice, Chaby a Stodůlky. Kostelík je netradičně zasvěcen sv. Janu a Pavlovi, ale běžně je mezi obyvateli Prahy 13 znám jako „krteňský kostelík“. Zvláštní pojmenování se váže k osadě, která se v okolí kostelíka nacházela již ve středověku. Z názvu Krteň usuzují historici, že kostelík byl pravděpodobně založen jako součást feudálního dvorce, nazývaného zřejmě po majiteli Krtnův dvůr. Kostelík je doložen k roku 1352 jako farní, z jeho podoby a ze stavebních dispozic plyne domněnka, že pochází pravděpodobně již z doby kolem roku 1230. Osada snad byla do doby husitské v držení českých králů, posléze, v 16. století je zde doloženo působení některých nekatolických kněží, v 17. století je Krteň známa jako majetek pražské kapituly. V druhé polovině tohoto století osada pravděpodobně zanikla. Proč se tak stalo, zda v úzké souvislosti s možnou devastací a částečným vylidněním v době 30leté války, či z jiných důvodů, nevíme. Nicméně z údajů v berní rule se dozvídáme o zničených usedlostech či domech ve všech vesnicích a osadách na území dnešní Prahy 13, určitě nějaké zkáze bylo vystaveno i osídlení Krtně. A byla-li zdejší osada malá či nepříliš zalidněná, mohlo být poničení fatální. O přítomnosti našich předků v této lokalitě tak dnes svědčí již jen existence kostela se hřbitovem, pár nejasných záznamů v archivních dokumentech, ale i nerovný terén v nejbližším okolí kostela…

Pavla Státníková, Muzeum hl. města Prahy