Zaznamenal Matěj Tůma
Léta Páně 1866 v měsíci dubnu šla pověst, že nám nastane co nejdříve válka s Prusem a skutečně na začátku června Prusové naše hranice překročili. Naše armáda se jim postavila u Mnichova Hradiště, Podolí, Trutnova, Jičína, Náchoda, Králové Hradce a Skalce. To jsou místa, v kterých se ty nejkrutější bitvy strhly. Z naší obce Stodůlek vyjelo 14. června 1866 do té války 13 povozů s vedoucím Matějem Tůmou, pisatelem těchto řádků. Dne 15. června se vyjelo z Prahy s vojskem a se zásobami na vozech pro armádu. Od těch dob jsme stáli nebo leželi v plné 33 dní, v poli mnohé nesnáze s vojskem zároveň trpějíce a časem jsme byli ve dne v noci sem tam od nepřítele honěni. Mnohé z nás zajali, kteří se dříve nebo později navrátili. Byl jsem očitým svědkem několika hrozných bitev. Nejhorší příhoda se mně stala u Jičína 28. června, kdež jsem byl vehnán do vody, ve které se mnoho vojska našeho, jak jízdy, tak pěšího utopilo. Pode mnou se utopil kůň vojenský, na kterém jsem několik dní předtím jezdil. Možná, že byl střelen ve vodě, neb do nás kulky a granáty fičely. Já šťastně jsem vyplaval, byl jsem tehdy 28letý, a chvála Bohu, bázeň velká mě nikdy nenapadla. Dne 3. srpna jsem se navrátil domů sám, poněvadž jsem v bitvě u Králového Hradce od našich byl odtržen.