Atleti v první lize překvapili
Když vloni družstvo stodůleckých atletů senzačně postoupilo do první ligy, druhé nejvyšší soutěže družstev, vypadalo to na šťastnou souhru okolností. Vždyť mluvíme o týmu, který trénuje na malých školních hřištích! Oproti možnostem, které má na běžném atletickém oválu každé větší město, jsou podmínky nesrovnatelné – některé disciplíny si prostě ani nevyzkoušíme. Od týmu se proto čekal rychlý sestup zpět do soutěží druhé ligy.
Už první jarní kolo ovšem ukázalo, že to s námi nebude tak zlé. Ve sprintech jsme sice výrazně ztráceli a také ve vrhačských disciplínách byla naše účast spíše symbolická, ale delší tratě a skoky pro nás znamenaly bodové žně. Mezi osmi týmy jsme obsadili šestou, nesestupovou příčku a začali jsme snít svůj sen o udržení. Každé další kolo bylo ukázkou bojovnosti a odhodlání našich atletů. Ať už to byly zkušenosti našich nejstarších závodníků nebo dravost juniorů, každý přispěl svojí troškou a sen se změnil ve skutečnost. Dokonce jsme si ještě o místo polepšili.
Krása soutěží družstev spočívá v tom, že každý bodík se počítá. Sebemenší příspěvek do celkového součtu může rozhodnout a jakkoli se atletika považuje za individuální sport, tady vládne týmový duch. Atletika ve Stodůlkách si příští rok připomene třicet let své existence a je skvělé, že náš tým je lepší než kdykoli předtím – je prvoligový.