1972: Ať žije náš nový obchodní dům!
Rok 1972 nepatřil v dějinách Stodůlek mezi ty výrazné nebo zlomové. Pokud tedy nepočítáme otevření nového obchodního domu. Stavěl se od roku 1970 a 8. února 1972 se v něm začalo prodávat. „Obchodní dům má čtyři prostorné obchodní místnosti a sklady. Do jedné místnosti se přestěhoval řezník z náměstí Lužiny,“ píše kronikář František Vlasák. A řezník si opravdu polepšil. Zatímco dřív měl jen jednu malou místnost a maso musel sekat v garáži, nyní měl k dispozici chladicí pult i s boxem. Ve druhé místnosti obchodního domu byla samoobsluha, ve třetí drogerie, kde se daly koupit i různé kuchyňské spotřebiče, a ve čtvrté prodejna textilu.
Obchod v obci se tedy čile rozrůstal, zároveň ale přibylo i drobných krádeží. „Činnost lidí není motivována sociální tísní a nouzí. Pro drobné krádeže není typický případ důchodce, který by z hladu kradl rohlík, je ale znám případ ženy, která kradla v samoobsluze čokoládu a olejovky, ač její dva synové mají každý auto,“ uvádí František Vlasák.
Ale nejen konzumem živ je člověk, někdy je třeba přiložit také ruku k dílu. Třeba tak, jak to na přelomu září a října udělali někteří členové MNV. „Vytrhali staré obrubníky a pokládali nové kolem stávajícího chodníku. Ten už byl ve špatném stavu a velmi často se stávalo, že zde lidé zakopávali a padali,“ píše se v kronice. A činil se i sám kronikář František Vlasák, který z vlastní vůle vyčistil a vyplel zanedbanou stráň u školy. „Vyčištění této stráně zabralo mi celý týden času. Když jsem tuto práci začal dělat, našli se lidé, kteří ji ocenili, ale i tací, kteří mě měli za blázna,“ vzpomíná. Dokončit se podařilo i opravu fasády a výměnu okapních žlabů místního kostela sv. Jakuba Staršího. „Oprava trvala dva roky. Když bylo lešení, nebyli řemeslníci, a když byli řemeslníci, nebylo lešení,“ popisuje trochu jízlivě kronikář. Vše nakonec vyřešili až zedníci-důchodci z nedalekých Řeporyj. „Práci tu prováděli jako placenou brigádu a lešení si stavěli sami,“ dodává Vlasák.
Po dobře odvedené práci přišel čas i na trochu kultury. Pochopitelně té sovětské. Dne 7. listopadu byly totiž v Okresním domě Pionýrů ve Stodůlkách zahájeny oslavy Měsíce československo-sovětského přátelství. Zájem ale nebyl tak velký, jak organizátoři předpokládali. Na zahajovacím večeru bylo jen 106 občanů včetně účinkujících a o nic lepší to nebylo ani 15. listopadu v kulturním domě, kde byl promítán sovětský film „Konec atamana“ v původním znění. „Zde se to dá omluvit alespoň tím, že jen málo lidí na venkově ovládá ruský jazyk,“ píše kronikář. Odpolední představení, na které šly školní děti povinně, bylo obsazené. „Zůstává však otázkou, jaký to dalo dětem přínos,“ uzavírá František Vlasák.