Mými koníčky jsou muzika a práce

Seriál Zeptali jsme se za vás pokračuje druhou částí, ve které si vážně i nevážně budeme povídat se zástupcem starosty Petrem Zemanem, kterého řada občanů Prahy 13 zná z jeho bývalého působení ve funkci ředitele Kulturního domu Prahy 13.

Pane místostarosto, v roce 2001 jste se jako nový ředitel Kulturního domu Prahy 13 našim čtenářům už trochu představil. Tehdy jste se v článku Za kulturou nejen do Mlejna zmínil o své hudební dráze i pracovních plánech a představách. Nezmínili jsme ale, jak jste se k muzice vlastně dostal.

Když jsem chodil na základku a později na střední školu, veškerý můj volný čas mi zabral sport. Hrál jsem tehdy hokej a myslím, že dost dobře. Pak přišla nemoc a ze dne na den bylo všechno jinak. Potřeboval jsem zaplnit vzniklé prázdno, takže jsem se v osmnácti vrhnul na muziku. Jako úplně malé dítě jsem sice zkoušel hrát na housle, ale zvítězil sport, takže jsem obrazně řečeno začínal od píky. Nějaký talent jsem asi podědil po dědovi a otci, určitým impulzem byla také jazzová deska a kytara, které jsem dostal, a bylo rozhodnuto. Cvičil jsem deset hodin denně a během dvou tří let jsem se muzikou živil. Také jsem začal studovat, a to na současné Konzervatoři Jaroslava Ježka. Měl jsem štěstí, protože jsem se učil od těch nejlepších, kteří tady v té době byli. Zmíním například pány Karla Velebného, Antonína Viktora, Františka Sojku. Přišla první profesionální angažmá, kurzy a semináře v zahraničí – po revoluci i v zemích dříve zapovězených.
Velice rád vzpomínám na dobu, kdy jsem jezdil s Karlem Hálou, Ivetou Simonovou, s legendární dvojicí Jiří Šašek a Darek Vostřel..., hrál jsem s kapelou Kontraband Milana Svobody, působil jsem na muzikálové scéně, v Městských divadlech pražských, natáčel jsem desky, cédéčka, bylo toho zkrátka hodně. Jako aktivní umělec se pohybuji v kultuře už pětadvacet let. Jednak jako muzikant, zabýval jsem se ale také produkční činností a řadu let jsem působil jako lektor pro různé organizace a instituce.

Také jste tehdy řekl, že byste byl rád, kdyby z klubu Mlejn zmizely negativní jevy, například přemíra alkoholu nebo laxní přístup k drogám. Podařilo se to?
Tehdy se na některé koncerty přijela vyřádit mládež nejen z Prahy, ale i okolí a zmíněné negativní jevy bohužel nebyly výjimkou. Úmyslně mluvím v minulém čase. Ale náprava není jen moje zásluha. Pomocnou ruku podali i moji bývalí kolegové a v neposlední řadě také radnice, takže už dlouhou dobu na toto téma nejsou žádné stížnosti. Jestli bych se chtěl za něco pochválit, tak za to, že se mi podařilo Kulturní dům Prahy 13, jako jeden z prvních v republice, transformovat na obecně prospěšnou společnost. Ta má při vytváření kulturního servisu daleko větší možnosti a přitom může efektivněji vynakládat finanční prostředky. To opravdu považuji za velký úspěch. Už proto, jaké právní boje jsme při tom zažili. Musím říct, že střet s naším právním systémem byl díky nekvalifikovaným a nehorázným soudním rozhodnutím otřesný zážitek. Když si představím, že by na člověku, který v rámci běžného zápisu do obchodního rejstříku takto nekvalifikovaně a protismyslně rozhoduje, závisel osud mých blízkých nebo můj, tak mě jímá hrůza.

Co vás přimělo k tomu, že když už jste jako ředitel mohl mít více klidu na práci, dal jste se na politiku?
Asi to bude tím, že mě baví pracovat a něco vytvářet. Po dobu mého ředitelování jsem přicházel do styku s úřadem, s politiky, úředníky i nejrůznějšími problémy, které je nutné řešit. V politice jsem nebyl žádný nováček, protože jsem se v ní už řadu let angažoval. Když se tedy před volbami začalo hovořit o složení kandidátky, poslechl jsem výzvu kolegů a přátel a kandidoval jsem do zastupitelstva. Samozřejmě s vědomím, že mohu být zvolen i do této funkce.

Co spadá do vašich kompetencí?
Jsou to sociální problematika, majetek, investice, kultura, společenská činnost a sport. Na třináctce se mi líbí, že se tady pořádá celá řada kulturních akcí. Prezentovat se mohou organizace i jednotlivci, a to nejen v rámci kulturních zařízení, ale i na radnici. Je tady řada aktivit a já se budu snažit, aby jejich škála, kvalita a profesionalita stoupala a tím se zvýšila i návštěvnost. Na druhou stranu ten, kdo byl v poslední době v Klubu Mlejn, ví, že jako sůl potřebuje rekonstrukci. Už asi 17 let se tam nijak výrazně neinvestovalo, takže je skutečně potřebná, a to co nejdříve. Těch úkolů je ale samozřejmě daleko více. Mým úkolem je rozumně nakládat s finančními prostředky. Tak, aby to, co se udělá, bylo pro nejširší spektrum občanů a aby všechno mělo takovou prioritu, jakou zasluhuje. S řadou problémů se potýkáme i v sociální oblasti. Tady mám ale možnost pomoci konkrétnímu člověku s konkrétním problémem. To mě uspokojuje a rád tuto práci dělám.

V současné době do práce místostarosty postupně pronikáte. Narazil jste na něco, s čím jste nepočítal?
Určitě. Jsou to protichůdné vyhlášky, zákony a rozhodnutí některých orgánů. Brzy jsem zjistil, že sice mám pravomoci, ale s řadou věcí nemohu hnout. Mrzí mě, když vidím, že se děje nepravost a já jsem téměř bezmocný, protože jít za hranice zákona nebo vyhlášky se prostě nedá. To jsem si dříve neuměl představit. Na druhou stranu mě potěšila funkčnost a struktura úřadu, která je racionální a efektivní.

Může se občan se svým problémem obrátit přímo na vás?
Řekl bych to asi tak – ano, ale ... Jsem přesvědčený, že na našem úřadu pracují v jednotlivých odborech kompetentní pracovníci, takže občan by měl v první řadě jednat s nimi. Samozřejmě se může stát, že nedostane takovou odpověď, jakou očekával, že nebude s něčím spokojen. Pak se samozřejmě může obrátit na mě. Ale jak už jsem řekl, i já se musím řídit zákony, vyhláškami a předpisy. Nejsem všemocný, ale bude-li to v mých silách, určitě se pokusím pomoci.

Pracujete s lidmi, dokážete je odhadnout?
Každý člověk má kladné i záporné vlastnosti. Já v každém hledám spíš to dobré a přistupuji k lidem dost důvěřivě. Není tedy divu, že se občas spálím. Když se ale jedná o práci nebo spolupráci, jsem opatrnější. To už prověřuji, zdali ten člověk plní to, co řekl a slíbil.

Jaká vlastnost vám u lidí vadí?
Bezohlednost kombinovaná s hloupostí a nevědomostí. Banální příklad je parkování. Hrozně mě rozčílí, když někdo zaparkuje tak, že vedle nemohou zaparkovat další dvě auta nebo když si v obchodě ukládá hodinu nákup do tašky u pokladny místo toho, aby ho dal do košíku a uložil si ho někde jinde. Takovéto drobné bezohlednosti a nedomyšlenosti mě fakt štvou. Jsou to možná drobnosti, ale obtěžují.

Práce místostarosty zabere hodně času. Jak se s touto skutečností vyrovnala rodina?
Manželka žádnou radost neměla. Navíc jsem předem avizoval, že nehodlám nechat svojí koncertní činnosti, takže se vlastně skoro nevidíme.

Ptát se, zda vám zbývá čas na nějaké koníčky, případně pomoc v domácnosti, je asi zbytečné?
Mými koníčky jsou muzika a práce. Kdysi jsem lepil historické modely letadel, tak jsem si teď jeden model zkusmo koupil. Nabarvil jsem prvních pár kousíčků a ty se už dva měsíce válejí ve vitríně. A domácí práce? Rád a dobře vařím, ale to moje manželka také. Na rozdíl od ní k smrti nesnáším praní, žehlení a luxování. Takže asi moc velký pomocník nejsem.

Eva Černá