Ekolistárna

Řada dotazů přicházejících do redakce se týká životního prostředí. Proto jsme požádali o spolupráci odborníka na slovo vzatého, RNDr. Jana Plesníka, CSc. Zde je první otázka, kterou jsme mu položili.

Má vůbec smysl, aby jednotlivec dělal něco proti změně podnebí?

Probíhající a očekávaná změna podnebí (spíše bychom měli hovořit o změnách podnebí v různých částech světa) již delší dobu zajímá veřejnost ze všech problémů životního prostředí s celosvětovým dopadem zdaleka nejvíce. Lidé sami na základě vlastní zkušenosti vidí, že se s podnebím v jejich okolí něco často závažného děje.

Podnebí představuje bez nadsázky složitý systém a na řadu procesů v něm probíhajících, jako je činnost sopek nebo dýchání oceánu, nemá člověk žádný vliv. Navíc současné a předvídané klimatické změny nemají rozsahem a rychlostí v historii lidstva obdoby. Přesto ke snižování objemu skleníkových plynů vypouštěných do ovzduší může přispět každý z nás. V následujících řádcích uvedeme jen některé způsoby, jak toho dosáhnout.

Snížením teploty o pouhý 10C nejenže ušetříme 5-10 % rodinných nákladů na energii, ale v domácnosti zamezíme vzniku až 30 kg emisí oxidu uhličitého ročně. Pokud necháme celý den pootevřené okno, potom energie potřebná k zahřátí místnosti během šesti chladných měsíců, kdy venkovní teplota nepřekračuje 100C, si vyžádá uvolnit do ovzduší tunu CO₂. Zhasnutí pěti světel na chodbách, ve sklepech a dalších místnostech domu, když je nepotřebujeme, zamezí vzniku 400 kg emisí CO₂. Recyklace pouhého kilogramu plastových lahví ušetří 1,5 kg oxidu uhličitého. Pokud by všichni Evropané ohřívali pouze vodu, kterou skutečně spotřebují, takto ušetřená energie by mohla napájet třetinu pouličního osvětlení Evropy. Člověk cestující sám autem produkuje třikrát více emisí CO₂ na kilometr, než kdyby jel stejnou vzdálenost vlakem.

Nejúčinějším způsobem ukládání uhlíku mimo ovzduší zůstává péče o původní nebo přírodě blízké lesy a ochrana rašelinišť. Občan může po politicích požadovat, aby prosazovali ochranu jak druhově bohatých lesů, tak městské zeleně. Jestliže kupujeme nábytek, mezinárodně uznávaná značka nám potvrdí, že dřevo bylo získáno způsobem šetrným k prostředí.

Jestliže započítáme horní vrstvu půdy do hloubky 30 cm, potom světové lesy obsahují více uhlíku než celá atmosféra. Na snímku původní atlantský deštný prales v jihovýchodní Brazílii

RNDr. Jan Plesník, CSc. vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde později působil jako vědecký pracovník. Od r. 1992 je zaměstnancem státní ochrany přírody, v současnosti poradce ředitele Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Na přírodovědeckých fakultách UK v Praze a UP v Olomouci přednáší ochranářskou biologii. V letech 2001 – 2003 působil jako předseda vědeckého panelu Úmluvy o biologické rozmanitosti Montreal, 2005 - 2007 předseda řídícího výboru Evropského tématického střediska biologické rozmanitosti Paříž. Poradce komisaře EU pro vědu a výzkum. Autor nebo spoluautor 20 knih, 40 původních vědeckých studií, 35 zpráv z výzkumných úkolů, 1 100 populárně-vědeckých článků a 70 televizních a rozhlasových pořadů.