Přítel se nedá koupit, a proto si važte těch, co jsou s vámi
Přítel se nedá koupit, a proto si važte těch, co jsou s vámi
Náš příběh začal zrovna v tu dobu, kdy já nastupovala na druhý stupeň naší školy a Terezka Skalická přecházela k nám do FZŠ Brdičkova ze školy Mohylová, píše ve svém dopise patnáctiletá Adéla Lukschová. Ze začátku mne ani nenapadlo, že bychom časem mohly být takové kamarádky. Začátkem 8. třídy nebylo výjimkou, že já u Terezky byla od té doby, co skončilo vyučování, až skoro do noci. Chodily jsme spolu na procházky do Prokopského údolí, na nákupy, dá se říci, že všude, kam se dalo. I přesto, že je Terezka na vozíku, tak závodně plave u sdružení Kontakt bB. Nejenže má mnoho zasloužených medailí z mistrovství světa a republiky, ale zajímá se hodně o koně a krasobruslení. Je strašně šikovná a moc ji obdivuji a fandím, hlavně v tom plavání. Vím, že já bych to nezvládla, tak jediné co mohu, je před kamarádkou smeknout. Vždy mi strašně pomohla a pomáhá pořád a jsem jí za to moc vděčná. Vím, že kdybych jí to teď řekla, odpoví mi jako vždy: „Adél, ty mi neděkuj, vím, že když budu potřebovat, tak mi také pomůžeš!“ Ano, pomohu jí kdykoli bude potřebovat, ale ona mi pomáhá už jen tím, že je. Ono se jen tak nadarmo neříká, že přítel je ten, kdo se k tobě neotočí zády, když ti je nejhůř. Sama jsem se o tom mohla přesvědčit a Terezka stála vždy při mně. Nebudu tvrdit, že jsme se nikdy nepohádaly, samozřejmě, že ano. Ale pokaždké to skončilo nekonečným omlouváním, slzami a nakonec obrovským smíchem při dohadování, kdo se tedy vlastně má omluvit.
Teď máme už jen půl roku, než se naše cesty rozejdou a každá z nás půjde na jinou střední školu, ale já vím, že v srdci ji budu mít už napořád a nikdy na ni nezapomenu. Ona zase ví, že je pro mne více, než nejlepší kamarádka a i když nebudu s ní na škole, budu s ní jak jen to půjde.
Dopis včetně krásných závěrečných slov, určených přímo Terezce, si můžete přečíst na www.praha13.cz v rubrice Co se nevešlo.