Přízviska (1959)
Přízviska (1959)
Za vlády vrchnosti nebylo možno se libovolně stěhovat. Lidé byli nuceni žíti v jedné obci v omezeném okruhu. Přes nepříznivé životní podmínky si lid uchoval zdraví. Některé rody se ve venkovských obcích rozmohly. Tak ku příkladu ve Stodůlkách žije v roce 1959 třicet dva rodin Kejhů. Stejná příjmení dávala příčinu k tomu, že jednotlivé rody byly označovány různými přízvisky, z nichž některá vyvolávala mnoho trpkosti a různic.
Podněty k těmto přezdívkám byly nejrůznější, např. zaměstnání: tesař, pískař, kapelník, bubeník, kostelník, varhaník, mlékař, tabáčník, elektrikář, sedlák nebo ze statku, hajná.
Jindy měla přezdívka původ ve jménu bývalého majitele živností, kterého již nikdo nepamatuje: Kejha - Kutina, z Kubikovny - Fulín - Cilingr, Slovan nebo v posměšném označení: šakra, kliďas, žabák, šašík, plaňko, vinžura, pumlíč, beclík, naparovadlo (od slova vychloubati se, naparovati se).
Tvláštní původ mají přízviska podle jména bývalé belgické princezny, manželky korunního prince Rudolfa, Štefanie nebo prostě Štefánka.