Fandím každému, kdo chce něco dokázat

Únorové vydání STOPu odstartovalo staronový seriál Zeptali jsme se za vás, ve kterém si po čtyřech letech budeme vážně i nevážně povídat s nově zvolenými představiteli naší městské části. První, koho jsme požádali o rozhovor, je zástupce starosty Aleš Mareček.

Pane místostarosto, co nám na sebe prozradíte?

To se teprve ukáže, ale snad abychom začali od začátku. Narodil jsem se 2. srpna 1967 ve Slaném, žil jsem, stejně jako Antonín Dvořák, v obci Nelahozeves.
Když mně bylo pět, přestěhovali jsme se do Prahy na Prosek, od roku 1994 bydlím na Velké Ohradě. Chodil jsem do školy s rozšířenou výukou cizích jazyků, pak jsem studoval na Gymnáziu Jana Nerudy na Malé Straně.
Moje kariéra byla založená na novinařině. Začínal jsem jako sportovní novinář v redakcích odborných sportovních časopisů. Snad proto, že jsem ze sportovně založené rodiny. Stejně jako otec jsem se věnoval veslování. Škoda jen, že na rozdíl od něj jsem se nikdy nedostal na žádnou olympiádu a nepřivezl medaile. V osmnácti jsem veslování pověsil na hřebík. Kamarádi se bavili a já jsem znal jenom školu a tréninky, asi jsem se chtěl tenkrát také trochu bavit a to nešlo dohromady.
Nicméně sportoval jsem dál, hrál jsem fotbal, dnes se nejvíce věnuji badmintonu. Jinak jsem ale poměrně nešikovný, rozhodně nejsem kutil, takže jsme si s manželkou tak trochu prohodili role. Ona například dokáže bez problému smontovat nábytek, za což ji obdivuji, já vařím a protože jsem trošku pedant, tak i uklízím.

Jste puntičkář?

Malinko. Nemusím mít všechno vyrovnané podle pravítka, ale když vidím nějaké smítko na podlaze, už beru vysavač. V zaměstnání je to jiné. Práci chci mít hotovou včas, abych měl klid a nemusel určité věci nosit pořád v hlavě. Vadí mi, když úkoly nejsou splněné v daném termínu, ale rozhodně ráno nestojím s hodinkami mezi dveřmi, abych dal někomu najevo, že vím o jeho půlminutovém zpoždění. To určitě ne.

V minulém volebním období jste byl člen zastupitelstva naší městské části. Co předtím?

Je pravda, že toto je moje druhé volební období. Předtím jsem byl dvě volební období v bytové komisi.Takže s radnicí jsem svázaný přes dvanáct let.

Podzimní volby pro vás znamenaly dost velkou změnu.

Pro mě to je hlavně takový posun z opozičního zastupitele na koaličního místostarostu.

Aby koalice fungovala, vyžaduje to také nějaké kompromisy a ústupky.

Už jsem v nich. Víte, ono kritizovat je jednodušší. Když pak ale člověk musí řešit konkrétní úkoly, je to zase o něčem jiném. Myslím, že všichni, a je jedno z které jsme politické strany, chceme, aby se lidem na třináctce dobře žilo. Ale to by se bez kompromisů, ústupků a vzájemné komunikace dařilo jen velice těžko.

Říkal jste, že jste pracoval jako novinář. Odtud jste přešel do politiky?

Ne, pracoval jsem například v cestovním ruchu, byl jsem v managmentu Hotelu Pyramida v Břevnově a dalších firem...

Co bylo tím bodem zlomu?

To vlastně souvisí se stranickou politikou. Do ČSSD jsem vstoupil před čtrnácti nebo patnácti lety, stal jsem se předsedou místní organizace, pak jsem se stal funkcionářem obvodní, dnes jsem člen krajského výkonného výboru a samozřejmě jsem chtěl také něco dělat pro svůj region.
A protože bydlím na Velké Ohradě, kde je k řešení dost problémů, bylo mi jasné, že pouhým kritizováním ničemu nepomohu.

Jaké máte pocity po prvních měsících ve funkci zástupce starosty?

Mám obrovskou výhodu, že někteří lidé se kterými spolupracuji, své práci opravdu rozumějí, takže v těch začátcích pro mě byli a jsou velkou oporou. Díky nim snáze pronikám do své pracovní náplně.

Které oblasti spadají do vaší kompetence?

Je to sociální péče a zdravotnictví, doprava a životní prostředí. Ve všech těchto oblastech nás i v tomto volebním období čeká dost práce. Budeme pokračovat například v řešení parkování, rádi bychom prosadili tzv. startovací byty, které by byly s nižším nájemným a pomohly by méně majetným občanům k následnému vyřešení bytové situace,mezi priority patří i výstavba domu pro seniory... Ale všechno je o penězích, a protože se úsporná opatření nevyhnou ani Praze 13, uvidíme.

I když pro určitou věc uděláte všechno, nemusí se podařit. Jste připravený i na prohry?

Jak už jsem zmínil, v mládí jsem vesloval. Nejsem žádná „korba“, takže případná vítězství se rodila díky bojovnosti, cílevědomosti, jisté dávce zarputilosti. Díky sportu vím, že když člověk nevyhraje jeden závod, může vyhrát další. Žádnou prohru neberu jako definitivní. Mám už na to dobrou metodu, když mě něco naštve, jím. Jen doufám, že časem nebudu muset jezdit sám ve výtahu, protože se tam už nikdo jiný nevejde.

Přestaňme na chvíli pracovat. Prozraďte nám, co vás baví?

Jsem fanouškem českého filmu, českých komedií. Hlavně těch z osmdesátých let.

V říjnu 1976 měl premiéru film Oldřicha Lipského. Víte který?

Jistě, byl to film Marečku, podejte mi pero. Tehdy jsem si to hlavně díky kamarádům „užíval“. Každou chvíli zazvonil telefon a když jsem řekl: „Dobrý den, Mareček,“ na druhé straně se ozvalo: „Ahoj, tady Tuček,“ nebo něco podobného. Ze začátku mě to pobavilo, ale když už to bylo po padesáté, nebylo to ono. Občas si mě takhle někdo „vychutná“ ještě dneska.

Mnozí z nás už nyní plánují letní dovolenou. Co vy?

Naposled jsem absolvoval Turecko a Tunis, láká mě Kuba a z oblasti snů je Čína nebo Jižní Amerika. Kam ale doopravdy pojedeme, zatím nevím. Mám rád teplo, takže někam za sluníčkem. Já paradoxně jezdím k moři a přitom ho nesnáším. Nesnáším „potvory“, co v něm jsou, nemám rád sůl a nemám rád vlny. Takže ať jedu kamkoli, hodně cestuji a pláž a moře nahradí odpočinek u bazénu. A koupání? Když má voda alespoň pětatřicet stupňů, není problém.

A co v zimě?

Dříve jsem hodně lyžoval, teď už nějak chybí čas. Ale zimní sporty mám rád. Dnes už je ale spíš sleduji v televizi a vydatně fandím. Já v podstatě fandím každému, kdo něco umí a chce něco dokázat.

Eva Černá