Zpravodaj městské části Praha 13

Vydavatel: Rada MČ Praha 13, Sluneční náměstí 13, 158 00

Pamětníci vzpomínají na činnost skauta ve Stodůlkách

Pamětníci vzpomínají na činnost skauta ve Stodůlkách

Je tomu přesně 100 let, co profesor A. B. Svojsík položil základy českého skautingu. „Opřen o mravní podporu několika málo, ale zato významných jedinců … koná již r. 1911 přednášky o skautingu“ a v témže roce „vychází jeho první informativní publikace Český skaut“. (Šimánek, Josef: A. B. Svojsík, Kdo je kdo, č. 7 – 8, Praha 1946, s. 14) Svojsíkův výchovný reformátorský program se dále úspěšně rozvíjel. Podpořil ho např. i T. G. Masaryk: „...tehdejší profesor Masaryk to byl, který zdůrazňoval v rozmluvě se Svojsíkem již roku 1911 životnost skautského hnutí ve Velké Britannii, poukázav na jeho mimořádné klady a výchovné přednosti“. (Šimánek, Josef: c. d. s. 13) T. G. Masaryk zůstal příznivcem skautingu i po svém nástupu do prezidentské funkce.

Ve 30. letech minulého století působilo skautské hnutí i ve Stodůlkách. Mezi pamětníky, kteří vzpomínají na své tehdejší skautské začátky, patří i pan František Vlasák a paní Ludmila Kapešová. V předvánočním čase jsem přijala jejich pozvání na besedu a s úctou naslouchala jejich vzpomínkám, věnovaným hlavně těm, kteří již nejsou mezi námi.

Hned v úvodu oba zapochybovali, zda skautské ideály mají ještě co říct dnešní mládeži. Jsou skautské zákony zastaralé a nemoderní, nebo mají trvalou platnost? Stačí přečíst některé: „Skautovi je slovo svaté. Skaut je vždy hotov tělem i duší pomáhati bližnímu. ... Skaut je čistý v myšlení, slovech i skutcích.“ (Šimánek, Josef, c. d., s. 37) Podle názoru obou pamětníků společnost hrubne a těmito zákony se již neřídí.

Pan Vlasák uvažuje, co především ho v jeho 10 letech motivovalo ke vstupu do skauta:
„Kupoval jsem si Mladého hlasatele, kde vycházely Rychlé šípy Jaroslava Foglara. Zřejmě to rozhodlo, že jsem vstoupil do skautského oddílu a v roce 1938 jsem byl přijat mezi Vlčata. Vzpomínám na Jaroslava Stehlíka, Josefa Hůlu, Jiřího Nalezinka i na našeho vedoucího Karla Čáslavského. Dalším nezapomenutelným vedoucím byl Míla Kosan, který se pak po válce střídal ve vedení s Karlem Čáslavským. Měl velké organizační schopnosti a byl iniciátorem mnoha akcí. Středisko Stodůlky spadalo pod vedení Junáka Prahavenkov sever, levý břeh Vltavy. Klubovna vedení se nacházela na Bílé Hoře. Byl to dřevěný barák, který dříve používala německá armáda. Klubovna střediska Stodůlky byla v hostinci U Slovana v prvním patře. Mohli jsme ji využívat zdarma. Dne 15. března 1939 jsem si šel koupit Mladého hlasatele, padal sníh a Němci okupovali zbytek Československa. To byl také konec skautu. Všechno bylo zakázáno.“

Po osvobození Československa Karel Čáslavský obnovil skautský oddíl. Pan Vlasák na to vzpomíná: „Již 2. června 1945 jsme měli táborák v Hájích v pískovně a složili jsme skautský slib. Téhož měsíce nás vyzvalo ústředí Junáka, abychom pomohli při žních. Odjížděli jsme z Hlavního nádraží 1. července 1945 a měli jsme přidělenu obec Veselíčko-Branice v jižních Čechách. Rozešli jsme se na různé statky a pracovali v nich asi 14 dní.“

Na tuhle dobu vzpomíná i tehdejší vedoucí Světlušek paní Ludmila Kapešová: „Pomáhali jsme při žních na jednom statku. Paní statkářka na nás byla moc hodná. Udělala nám k obědu lívance se smetanou. To byla dobrota! V životě jsem to nejedla! Paní statkářka říkala, že jsme moc mladí, dokonce nás nechala spát u nich doma v posteli!“

Přes zimu hráli skauti divadlo. Představení jim režíroval pamětníkův otec František Vlasák, pozdější kronikář Stodůlek. Jako poslední se hrál Tylův Strakonický dudák. Kromě toho se v zimě pořádal i maškarní bál. Pan Vlasák vzpomíná, jak stodůlečtí skauti prožívali jaro roku 1946: „1. května jsme se vypravili na výlet do Lán, kde jsme u hrobu prezidenta T. G. Masaryka složili činovnický slib. Na výročí osvobození Československa jsme položili věnec u pomníku padlých a drželi jsme čestnou stráž. Jaro roku 1946 bylo rovněž ve znamení příprav našeho letního skautského tábora pod vedením vedoucího Míly Kosana. O Velikonocích jsme si jeli vyhlídnout místo na Vedralce za Žehušicemi směrem na Litošice poblíž Chrudimi, kde jsme našli zbořenou hájovnu.“

Paní Kapešová vzpomíná, že děvčata na tábor přijela později. Nejdříve odjeli na Vedralku kluci, aby postavili tábor. Z děvčat se utvořily dvě družiny a střídaly se ve vaření. „Vařilo se ve staré hájovně. Děvčata, co měla službu, nemohla chodit na výlety. Atmosféra na tomto skautském táboře byla velice přátelská. Pokud si vzpomínám, vařit jsme příliš neuměly, ale nikdo si nestěžoval.“ Aby ne! Vždyť také jeden ze skautských zákonů zní: „Skaut je bratrem každého skauta a přítelem všech lidí dobré vůle. Skaut je veselé mysli, vlídný a  usměvavý.“ (Šimánek, Josef, c. d., s. 37)

V úvodu jsme se zamýšleli, zda skautské zákony platí dodnes. Nikdo jistě nepochybuje o tom, že tyto ušlechtilé myšlenky mají trvalou platnost, ale bohužel musíme uznat, že se podle nich v dnešní době stále méně řídíme. Přesto skautské hnutí žije dál svým životem. Jak žijí a smýšlejí dnešní skauti? Jakou vyvíjejí činnost? 100. výročí založení tradice českého skautingu je výzvou, aby se o slovo přihlásili i současní organizátoři skautských oddílů a podělili se s námi o své dojmy.

Věra Opatrná