Doktor práv, brigádník z kladenských oceláren, balič papíru a kulisák z divadla Bohumil Hrabal, vlastním jménem Bohumil František Kylián, bezděčně, ale zato beznadějně propadl psaní. Přesto první knihu, Perlička na dně, vydal až v r. 1963 ve svých 49 letech. Stal se nejpřekládanějším českým autorem 20. století. S dalšími tvůrci je, především pro svou Příliš hlučnou samotu, považován v dílčí míře za pokračovatele Franze Kafky. Toto dílo je světovou kritikou řazeno mezi dvacet nejvýraznějších literárních počinů 20. století. Měl zásadní vliv i na český film. Perličky na dně – povídkový film režisérů J. Menzela, J. Němce, E. Schorma, V. Chytilové a J. Jireše z r. 1965 je jedním z profilových filmů tzv. české nové vlny. Ostře sledované vlaky v režii Jiřího Menzela získaly Oskara. A Příliš hlučnou samotu natočili v r. 1994 ve Francii s Philippem Noiretem v hlavní roli. Svými knihami přivedl znovu do povědomí pábení a pábitele, „kteří se ještě dovedou smát a zaplakat si nad smyslem světa. Kteří se pábením dovedou docela romanticky radovat z přítomnosti. Kteří každý svůj den, i ten posmutnělý, dovedou vyšít ornamentem humoru třebas i černého.“ Bohumil Hrabal zemřel 3. února 1997. Pochován byl, jak si přál, v těžké dubové rakvi s nápisem PIVOVAR POLNÁ.
