Zpravodaj městské části Praha 13

Vydavatel: Rada MČ Praha 13, Sluneční náměstí 13, 158 00

Psycholog nebo psychiatr?

Psycholog nebo psychiatr?

Dobrý den, paní doktorko. Vy jako psycholog mi můžete napsat nějaké prášky na depresi? Nejsem blázen, ale už je mi opravdu zle, mám v životě moc komplikací najednou. Nechci ale k psychiatrovi, co by si o mně řekli známí, a co kdyby mě tam někdo viděl?

Rozdíl mezi psychologem a psychiatrem je ještě pro hodně lidí nesrozumitelný a odborná péče obou může mít před okolím hanlivý podtext.

Psycholog je člověk s odborným terapeutickým vzděláním a mnoha zkušenostmi, který nám nebude říkat, co děláme špatně a co máme dělat jinak a jak. Není vědma a každý si za svá rozhodnutí ve svém životě neseme svojí zodpovědnost sám. Může nás ale vyslechnout jako emočně nezaujatý člověk. Někdy i to pomůže. Může nám pomoci zpřehlednit náš vlastní život, když se cítíme do životních okolností zamotaní a emoce nám vše tolik komplikují, že vnímáme pouze chaos. Může pomoci najít různé verze možného řešení, naučit nové techniky, které nám usnadní případnou změnu, pomoci s načasováním, když máme z důvodu úzkosti tendenci rozhodnutí odkládat, vyhýbat se mu, utíkat ze situací. Tyhle běžné obranné mechanismy nám totiž mohou pomáhat, ale i škodit. Vlastní rozhodnutí v přehledné situaci bude pro nás snazší. Psycholog nemůže předepisovat žádné léky, i když jejich účinky, možnosti a efekty dobře zná, ale může nám nabídnout podporu, ventilaci a různé efektivní metody a techniky. Psycholog může pracovat na základě smluv se zdravotní pojišťovnou (pro klienta zdarma se záznamy do zdravotní dokumentace) nebo v privátním sektoru jako péče hrazená klientem (v Praze v rozmezí 400 – 2 000 Kč za hodinu, bez jakýchkoli záznamů, případně i anonymně).

Jsou ale momenty, kdy rozhovor ani systematická psychoterapie sama nestačí. Neznamená, že jsme „blázni“, ale třeba jen, že jsme v náročné situaci, ze které potřebujeme pomoci ven. Spousta z nás sáhne po bylinkách na zklidnění (některé zdaleka nejsou tak nevinné, jak se říká). Někdo sáhne po lécích na uklidnění, které bere sousedka. Tady bych byla hodně proti! Každý potřebuje něco jiného a odborník tomu opravdu rozumí lépe než sousedka. Řekne nám správné dávkování, rizika i alternativní možnosti. Někdo sáhne po alkoholu. Pozor, alkohol násobí aktuální emoce. Když nám minule pomohl vylízat se z bryndy, teď nás v ní může pěkně vymáchat. Mohou nastat situace, kdy je skutečně nejvhodnější dané období podpořit odpovídající farmakologickou léčbou – např. antidepresivy. Jsou to léky, na které nevzniká závislost a mohou pomoci zajistit zázemí ke změnám v našem životě, které nás z nepříjemné situace vyvedou. Antidepresiva jsou dlouhodobě užívaný lék (užívání minimálně půl roku), který může předepsat psychiatr nebo i praktický lékař. Antidepresiva bez psychoterapie mívají jen dočasný efekt. Po ukončení jejich užívání beze změn v životě se stává, že se dostaneme tam, kde jsme začali. Takže léčba antidepresivy (většinou psychiatr) by měla téměř vždy být doplněna odbornou psychoterapií (většinou psycholog). Péče psychiatra je téměř vždy vázaná na smluvní zajištění zdravotní pojišťovnou, je tedy hrazená ze zdravotního pojištění včetně předpisu léků a zápisů do zdravotní dokumentace.

Přeji všem čtenářům časopisu STOP psychické zdraví a když někdy náhodou přijde do života mráček, aby našli tu správnou podporu u toho svého odborníka.

PhDr. Hana Jenčová
klinický psycholog, 602 805 633, hanajencova@seznam.cz, www.jencova.cz