Zpravodaj městské části Praha 13

Vydavatel: Rada MČ Praha 13, Sluneční náměstí 13, 158 00

Výbuchy vzteku a jak na ně

„Dobrý den, paní doktorko,

mám půl roku vztah s mužem, kterého mám hodně ráda, 3. měsíc bydlíme ve společné domácnosti. Vím, že se teprve poznáváme a sžíváme, ale v poslední době se častěji hádáme, než aby nám bylo spolu hezky. Partner je hodně náladový. Co může pomoci?“

„Jsem 14 let ženatý, svojí ženu mám rád a chci s ní žít. Ona je ale nešťastná, že naše hádky končívají mým vzteklým výbuchem. Říká, že se mě bojí. Neumím ale vztek v tu chvíli nějak ovládnout a křičím. Žena říká, že to se mnou už nevydrží. Bojím se, že odejde. Chtěl bych naše manželství udržet a chtěl bych, aby nám bylo hezky.“

Výkyvy nálad jsou v různé míře u každého člověka běžné. Jsou různá psychická onemocnění, kdy extrémní střídání nálad (např. smutku a veselí) jsou vážnou nemocí, se kterou je třeba se obrátit na lékaře. Když jsou rozdíly jen mírné a krátké, obvykle víme, že nepříjemnější stav brzy přejde.

Výbuchy vzteku obvykle souvisí s naším základním emočním nastavením – temperamentem. Temperament je něco, co si nevybíráme, s ním se rodíme, žijeme a umíráme. Odborně se dělí lidé podle temperamentu do čtyř skupin – cholerik, melancholik, sangvinik a flegmatik. Významné výkyvy nálad se vyskytují u prvních dvou skupin. Cholerik je vznětlivý, neklidný, rychle se rozčílí a svůj vztek vypouští na své okolí, obvykle křičí. Tento stav ho obvykle za krátkou chvíli přejde a brzy o celé záležitosti neví. Melancholik, i když působí posmutněle, také prožívá bouřlivé emoce a náhlé změny nálad, jen je nedává navenek tolik najevo. Útočí v podstatě sám proti sobě. Obvykle se tak přeformují jeho nálady do vnitřních smutků a depresí. Flegmatik a sangvinik jsou citově stabilnější, bouřlivé výkyvy nálad většinou neprožívají.

Všechny typy lidí někdy velké emoce prožívají. A když doprovázejí mimořádné životní situace (tam by naopak bylo poruchou zůstat bez projevů citů), je to v pořádku. Když jde o příliš časté nepřiměřené reakce na normální běžné situace, stane se, že citové projevy narušují běžné každodenní fungování člověka samotného, jeho partnera a dalších lidí. Potlačení těchto emocí pro jeho autora obvykle není možné a ani prospěšné – stejně by se časem projevilo někde jinde. Emočně akční člověk může pracovat na zmírnění svých emočních reakcí relaxacemi, kontrolovanou ventilací zadržených emocí, odvedením pozornosti a dalšími postupy, které ho zkušený psycholog naučí.

Co může dělat jeho partner?

Oba si můžou předem stanovit pravidla a postupy, jak výbuchům předejít nebo je zmírnit. Mezi základní patří:

Nekritizujeme a schválně neprovokujeme emočně více prožívajícího partnera – raději se naučíme pro dohodu používat asertivní přání. Místo: „Proč zase s námi nechceš jet na chatu?“ (= výčitka), raději řekneme: „Byl bych moc rád, kdybys s námi jela na chatu“. Asertivní přání není objednávka, žádaný nemusí přání vyhovět, ale není vzteklý z útoku a kritiky a slyší naše přání.

Na hovor o konfliktních tématech si vyčleníme „vyříkávací půlhodinky“ – přesně stanovený čas začátku, konce (doporučuje se asi půl hodiny) a místa. Nemusíme dojít k řešení. Oba vycházíme z klidového stavu, víme, kdy čas skončí (není to tedy nad ránem, když už se do hádky přimíchá i mnoho témat, která s tím dnešním ani nesouvisí), můžeme hledat společné řešení, spolupracovat, nabízet řešení, sdělovat přání…

Zastavující symbol. Předem se stanoví znamení, o kterém oba partneři vědí. Jde o symbol zastavení, něco jako bílý prapor smíru – položení konkrétního předmětu, speciálně určeného jen k tomuto účelu, na konkrétní místo. Může ho použít kterýkoli z partnerů jen v začátku hádky – pro její zastavení. Po určité době trvání hádky už jsou emoce tak rozjeté, že stopnout obvykle už nejdou. Druhý by měl návrh přijmout. K vyříkání konfliktního tématu je vyhrazený pozdější čas s klidovějšími emocemi ve „vyříkávací půlhodince“.

V partnerství všichni přivítají raději shodu než konflikt, křik, výhružné mlčení, odchody ze vzteku atd. Když mají obě strany snahu a dobrou vůli, je dobré pokusit se určit si pravidla pro řešení neshod s co nejméně konfliktními emocemi. Dohody nejsou všelékem, ale při snaze o spolupráci bude určitě oběma stranám ve vztahu lépe. A to i když jsme si třeba za životního partnera vzali cholerika.

Všem čtenářům časopisu STOP přeji v jejich životě více spolupracujících spoluhráčů než útočících protihráčů.

Hana Jenčová, klinický psycholog, 602 805 633, hanajencova@seznam.cz, www.jencova.cz