Zpravodaj městské části Praha 13

Vydavatel: Rada MČ Praha 13, Sluneční náměstí 13, 158 00

Obr nad Botičem

Myšlenka spojit strmé svahy nuselského údolí hrála v hlavách architektů již v období první republiky. Původní návrh železobetonového mostu vypracoval Stanislav Bechyně a již tehdy se počítalo s možností zřízení spodní mostovky pro rychlodráhu. Velkolepý plán začal být realizován až o mnoho let později, na sklonku šedesátých let, kdy se na pankrácké pláni začaly ve velkém stavět obytné domy. Od samého začátku se počítalo s tím, že tubusem mostu bude jezdit podpovrchová tramvaj, která oblast spojí s centrem města. Konstruktéři v pražském ČKD již vyvíjeli první soupravu označovanou jako R1. Nakonec však dostalo přednost klasické metro, které prosadili sovětští poradci. Dvoukolejná trať uvnitř tubusu ale výstavbu dosti zkomplikovala. Vozy metra byly totiž daleko těžší než původně zamýšlená tramvaj a projektanti museli do konstrukce vmontovat ocelový rošt, který roznáší tlak i na boční stěny. Most prošel zatěžkávací zkouškou statiky, při které na něj najelo několik desítek tanků. Zkouška dynamická byla provedena dokonce raketovými motory. Nad nuselským údolím se tak od počátku sedmdesátých let klene 485 metrů dlouhý most s železobetonovou konstrukcí a čtyřmi pilíři. Z výšky 42,5 metru se zrcadlí ve vodách Botiče a přetíná jednu celou pražskou čtvrť. Monstrózní stavba byla uvedena do provozu 22. 2. 1973. Most se nejprve nejmenoval podle údolí, do kterého hrdě shlíží. Po svém dokončení byl pojmenovaný jako most Klementa Gottwalda jakožto pocta prvnímu „dělnickému“ prezidentovi. Jeho původní pracovní název Nuselský most se stal oficiálním až v roce 1990. Ve svých počátcích byl omezen pouze na lokální dopravní vztahy, jelikož v té době ještě nebyl dokončený navazující úsek severojižní magistrály na pankrácké straně. Metro linky C začalo v tubusu pravidelně jezdit až o více než rok později, v květnu roku 1974. Přes svou nespornou nezastupitelnou roli v pražské dopravě má i svou temnou stránku. Nechvalně proslul jako místo, na kterém se rozhodli skončit život ti, kteří nevěděli, jak s ním dál. Statistiky uvádí, že si zde skokem do údolí vzalo život mezi 200 až 300 lidí. Jejich památku od roku 2011 připomíná v parku Folimanka přímo pod Nuselským mostem pomník Krištofa Kintera Z vlastního rozhodnutí. V každém případě je most jednou z nejcitovanějších staveb, kterou v Praze můžeme najít. Jeho jméno často padá zejména v dopravních špičkách, protože otázka „Stojí, nebo jede Nuselák?“ je zvlášť pro věčně uspěchané Pražany stejně zásadní jako ta klasická, existenciální „Být či nebýt?“

Andrea Říčková