Dámy a pánové, zadejte se
Plesová sezona, která souvisí se starým lidovým zvykem masopustního veselí, je opět v plném proudu. Plesy mají v českých zemích dlouhou tradici. K radovánkám na taneční parket od pradávna zvou města, vesnice, všemožné spolky od hasičů po myslivce, ale také vysoké a střední školy, které se tak symbolicky rozloučí se svými maturanty. Nastává čas oprášit taneční kroky a slavnostně se obléknout. Lhostejno, vydáme-li se na bál v Dolní Lhotě nebo do pražského Obecního domu, při vyslovení slova ples vytane alespoň na chvíli většině z nás na mysli podobná scéna: honosný sál vídeňské opery, dámy ve večerních róbách a pánové v černých fracích tančí přes celý parket na líbezné, až podbízivé tóny valčíku. Slyšíte je také? Tak jako je Karlštejn nazýván králem hradů a Praha matkou měst, je rakouský hudební skladatel Johann Baptist Strauss, nebo, chcete-li, Johann Strauss mladší, označován za krále valčíků. Napsal více než pět set instrumentálních kusů, nejen valčíků ale i polek, čtverylek a kvapíků, přičemž povznesl taneční orchestrální hudbu na koncertní úroveň. Je také autorem šestnácti operet a jedné opery. Svoji nejslavnější skladbu An der schönen blauen Donau zkomponoval během zimních měsíců na přelomu let 1866 a 1867. Skladba, kterou u nás známe pod názvem Na krásném modrém Dunaji, je právě ta, která k plesům neodmyslitelně patří. Původně byla určena pro mužský pěvecký sbor. Světovou premiéru valčíku s opusovým číslem 314 vykonal sbor Weiner Männergesang-Verein 15. února 1867 v sále Dianiných lázní ve vídeňské čtvrti Leopoldstadt. O necelý měsíc později byla ve vídeňských Lidových sadech uvedena jeho koncertní verze. Jelikož se text neosvědčil, hraje se v dnešní době čistě v orchestrální podobě. Tisk o valčíku začal velmi rychle psát jako o „hymně města Vídně“ a hudební kritik Eduard Hanslick o něm dokonce prohlásil, že je to „mírová Marseillaise beze slov“. V Rakousku se dnes hraje na všech rozhlasových a televizních stanicích krátce potom, co národní zvon Pummerin o půlnoci oznámí vstup do nového roku a je také součástí novoročního koncertu Vídeňských filharmoniků. Straussův valčík však dobyl nejen své rodné město a zemi, ale je vlastně kultovní skladbou svého druhu po celém světě. Kromě koncertních a tanečních sálů jej můžeme slyšet i na méně tradičních místech. Zaslechnout ho lze například při cestování čínskými vnitřními aeroliniemi, kde hrají tuto melodii jako uklidnění před přistáním. Líbivý valčík drží ochrannou ruku nad všemi, kteří rádi stráví alespoň jeden studený zimní večer ve slavnostně vyzdobeném sále a na tanečním parketu nejen ve tří čtvrtečním taktu.