Zpravodaj městské části Praha 13

Vydavatel: Rada MČ Praha 13, Sluneční náměstí 13, 158 00

Vždy je co zlepšovat

Vždy je co zlepšovat

První poprázdninová rubrika seriálu Zeptali jsme se za vás, ve kterém postupně trochu zpovídáme naše radní, bude patřit Jiřímu Filípkovi. V září roku 2003, v našem prvním povolebním rozhovoru, jsme se například dozvěděli, jaký byl žáček, co studoval, jaké má koníčky, hovořili jsme také o rodině a práci. A protože čtyři roky jsou svým způsobem dlouhá doba, nejdříve se zeptáme, co se za ten čas změnilo.

Myslím, že můj život je stále, nechci říci stejný, ale velice podobný tomu, jaký byl před čtyřmi roky. K žádným výrazným změnám nedošlo. Starší dcera Michaela dostudovala a už chodí do zaměstnání, mladší Kristýnu čeká ještě jeden rok vysoké školy. A já? Stále mám plno práce a stále mě rodina moc nevidí. Teď mě sice čeká pár dnů dovolené, ale ne tolik, abych jim to stačil vynahradit.

Jak byste hodnotil uplynulé čtyři roky z pozice radního. Co se podařilo a naopak?
Vždycky jsem byl zastáncem prodeje obecních bytů. Nejenom teď, ale už při první vlně privatizace. Vím, že nyní vznikla celá řada problémů, vyplývajících z toho, že kupující měli zájem získat byty za co nejnižší cenu, což je pochopitelné. Zástupci městské části ale nemohou vybrané skupině lidí rozdat majetek téměř zadarmo a pro ostatní nemít nic. Takže máme za sebou celou řadu jednání, z nichž některá byla poměrně vypjatá a emotivní, nicméně si myslím, že došlo k oboustranně přijatelné dohodě jak o cenách, tak o formě kupních smluv. Některé jsou již uzavřené, další se v současné době uzavírají. V tomto směru jsem spokojený.
Bude odprodej technologických celků pokračovat? Zájemců by jistě bylo dost.
Zrealizuje-li se, a já předpokládám, že ano, všech jednatřicet smluv na jednatřicet technologických celků, které jsme nabízeli k prodeji, myslím, že už další vlny prodeje nebudou. A když, tak ne v dohledné době. To ale nepovažujte za stanovisko rady, pouze za můj osobní názor.

Existuje na třináctce něco, co byste rád změnil?
Určitě. Vždy je co zlepšovat. Například je tady určitá skupina lidí, na které jsme trochu zlí. Jsou to obyvatelé, kteří si skupinově postavili rodinné domky, mezi nimi za své peníze vybudovali komunikace včetně všech inženýrských sítí, a když nám je zadarmo nabídli, my jsme je nechtěli, protože nemáme dostatek finančních prostředků na jejich úklid. Jsem přesvědčený, že to by se mělo změnit a že i na těchto komunikacích by měla úklid zajišťovat obec. Samozřejmě nemůžeme převzít do majetku něco, do čeho bychom museli za chvíli investovat. U komunikací, které jsou prokazatelně v pořádku, by ale žádný problém nastat neměl. Byl bych rád, kdybychom se chovali ke všem lidem stejně a úklid před domem zajistili každému. Bylo by to spravedlivé.
Další věcí, která mě dost trápí, je nepořádek v domech. Když do některých přijdu, padne na mě těžká skepse. A není to tím, že bychom se o ty domy nestarali. Když vidím, co někteří lidé dokáží, je mi smutno. Pomalované výtahy a zdi, odpadky za dveřmi, rozbitá světla, dveře. Občas se mi zvedá žaludek. Samozřejmě je pravda, že většina lidí si své byty udržuje, ale u některých to bohužel končí vstupními dveřmi. U nově postavených domů je to lepší, ale v původní zástavbě se tyto problémy objevují až příliš často. Je s podivem, že se nepořádek objevuje, i když ne v takové míře, i v domech, které už nejsou ve vlastnictví městské části. Domníval jsem se, že když už lidé do bydlení investují vlastní peníze, budou se stejně dobře jako o svůj byt starat také o společné prostory. V tom jsem se zmýlil.
Při našem minulém povídání jsem zmínil domov důchodců. Ten třináctce stále chybí. Samozřejmě bych si přál, kdyby se to změnilo, ale musíme stát oběma nohama na zemi. Zatím je to nereálné. Ono nejde jen o to, dům postavit. Problémem jsou náklady spojené s jeho údržbou a každodenním provozem. Stejně tak je to i s nějakým koupalištěm nebo bazénem. Zatím je to pro nás příliš velká investice. A vzít si na něco takového úvěr? Pro ten bych při hlasování ruku nezvedl. Myslím, že jsou důležitější věci.

Až vyjde zářijový STOP, bude pro většinu z nás dovolená minulostí. Nicméně teď, když si povídáme, ji máme před sebou. Kam se chystáte?
Jedu s dcerou na osm dnů do Chorvatska a řekl bych, že tím pro mě z větší části dovolená končí. Beru si ji podle práce a jak to tak vypadá, právě teď jí bude dost. Navíc mám rodiče v požehnaném věku, o které se společně se sestrou starám. Kdyby jeden z nás na delší dobu odjel, ten druhý by to asi nezvládnul. Mám chalupu na Radnicku a zatím věřím, že se častěji dostanu alespoň tam. Není to sice příliš odpočinkové, protože kdybych měl sílu do sta let, stále tam bude co dělat, nicméně člověk alespoň na chvíli vybočí ze zajetých kolejí a nechá doma každodenní starosti. Je čas na posezení s přáteli, na grilování, pro všechny sousedy uvařím fazolovou polévku, zkrátka pohoda.

Fazolovou polévku? To zní lákavě. Prozradíte nám recept?
Ono je to spíš syté jídlo než polévka. Víte, já když vařím, tak nikdy nic nevážím ani neměřím. Všeho dám přiměřeně, takže místo přesného receptu vám mohu prozradit jen suroviny. Dávám do ní fazole, anglickou slaninu, klobásu, cibuli, moře koření, zkrátka musí být dobrá.

Je pro vás součástí odpočinku a relaxace také sport?
Nikdy v životě jsem nehrál míčové hry a představte si, že posledních šest let hrajeme na chalupě nohejbal. Moc mi to sice nejde, ale o to raději ho hraji. Máme ustálený kádr, který se stále zlepšuje. Třeba to ještě někam dotáhneme.

Eva Černá