7. září roku 1850 se v Muzeu Království českého konala ustavující schůze Sboru pro zřízení českého Národního divadla v čele s Františkem Palackým. Na to Sbor vydal patetické provolání k zahájení dobročinných sbírek. A to byl malér. Nevídané c.k. rakouské obstrukce málem sbírku udusily. Nesmělo se např. vybírat na Moravě, do kasiček v hospodách, chodit po domech. A Češi? „Může mi někdo zakázat, abych se vzdal výhry?“ A tak mariášníci, kuželkáři, šachisté prohrávali i vítězili na zdar Národního divadla. „U České koruny“ při masopustní švandě a „popravě posledního cylindru“ vybrali 10 zl 12 krejcarů. Z radosti nad tím, že jeho syna nevzali na vojnu, poslal pan Mixa z Mělníka 5 zl. Pan A. L. věnoval 4 zl, které ušetřil tím, že přestal kouřit doutníky. Prohraných 6 zl odevzdali hráči bulky z Ratiboře. Při schůzce dvaceti čtyř vnoučat z jedné rodiny bylo vybráno 5 zl 50 kr. K 31. březnu 1852 bylo sebráno v hotovosti 32 tisíce a v příslibech 88 tisíc zlatých. S humorem Národ sobě vlastním.
