Třebonice nezklamaly ani pojedenácté
Začíná to u radnice bohyní, nějaká Athéna. Ta v podzemních jeskyních, pardon, podlažích vykouzlí bájný oheň a přichází, celá v bílém, aby jej oduševněle ve slavnostním nehořlavém lavóru nechala zkontrolovat zástupcem radnice Prahy 13 a předala prvnímu nosiči – běžci. A teď už to jde z ručky do ručky, jeden na kole, dva na koni, ale nakonec do Třebonic. Tam se plamínek nakonec po delší resuscitaci vždycky podaří vzkřísit, vlajka vzhůru letí a rovnou jdeme do disciplín. Drifting se spolujezdcem na kolečku mezi kužely a pak jedno Řezané - kládové. Jsme v polovině a peloton jedenácti tříčlenných týmů se už roztrhal. A je tu chyba Lávky! Jedni s olympijskou lehkostí Comaneciové, jiní s jistotou pevného, ale stálého posuvu nakonec překonávají rozbouřené vody třebonického fjordu. Málo se koupali. To musel bejt tentokrát samej neplavec, protože těm to jde – víc se bojej vody. Jdeme dál. Tak to, co vypadá jako alpský rafting, ponorková válka, „vylovení, odbahnění a vysušení“, to prý je Záchrana tonoucího. Letos to šlo skvěle. Zachránili se všichni. A víte, co nakonec vyneslo starého kapitána Matýska s Rychlou rotou jeho úřednických Amazonek ke zlatu? V časovce Pití piva nasadil takový trhák, že konkurenti už prostě nestíhali. Ani stříbrné Pampelišky (SDH Stodůlky) ani bronzoví Máme rádi medvědi z TV 13.
Tak zase za rok. Mějte se!