Vzpomínka na Edu Švehlu
Rád bych se s vámi podělil o vzpomínku na Eduarda Švehlu, svého kamaráda, spolupracovníka a bývalého člena Zastupitelstva MČ Praha 13. S Edou jsem se seznámil v devadesátých letech při práci v Pražské privatizační komisi a pracovali jsme spolu i později. Sešli jsme se na několik let také v Zastupitelstvu MČ Praha 13, kde se Eda zajímal hlavně o sociální oblast. Byl spolupracovníkem PROSAZU, pomáhal organizovat kurzy potápění pro vozíčkáře. Nějakou dobu dělal ředitele domova důchodců na Kladně a opustil své řemeslo stavbaře. Někdy člověk potřebuje najít smysl života jinde, třeba v pomoci druhým. Na radnici prosazoval stavbu domova důchodců nebo pečovatelského domu a myslím, že i jeho zásluhou radnice zrekonstruovala bývalou školu Trávníčkova na Dům sociálních služeb Lukáš.
Naše rodiny se scházely, a tak jsme viděli vyrůstat své děti, později i vnoučata. S manželkou si pravidelně brali z dětského domova malou holčičku, se kterou nepřerušili vztah dodnes, i když je už dospělá slečna. Každý rok na Tři krále přišel Eda s manželkou zazpívat My tři králové jdeme k vám... a napsat na vchodové dveře K+M+B a nové datum. To poslední tam zůstane asi napořád, jako vzpomínka.
Poslední dobou mu nemoc nedovolovala žádnou aktivitu. Zemřel 16. července při převozu do nemocnice. Rozloučili jsme se s ním 22. 7. ve smuteční síni v Motole. Edo, děkuji Ti za léta strávená po Tvém boku a za to, že jsi mě učil dívat se na svět s pochopením pro sociální problémy lidí kolem nás.