1971: Výročí strany i vzpomínka na zvony
Na rok 1971 připadlo jedno velké výročí. Po celé republice se slavilo 50 let od založení KSČ, ani Stodůlky proto nemohly být výjimkou. Místní výbor strany svolal za tímto účelem slavnostní schůzi, na které promluvil náměstek ministra školství Josef Havlín a pozváni byli i bývalí členové Jednoty proletářské tělovýchovy. „Rozesláno bylo 220 pozvánek a dostavilo se 128 účastníků,“ píše kronikář František Vlasák. „Sešli jsme se, mnozí už báby a dědkové, mnozí však ještě plni pracovního elánu,“ doplňuje. A práce bylo opravdu dost. Dokonce tolik, že hned 3. ledna byla nařízena pracovní neděle. Děti šly normálně do školy, nakonec se v ní ale dlouho nezdržely. „Už ve čtvrt na devět byl pro celou obec vypnut elektrický proud,“ píše kronikář. „Během dopoledních hodin byly pak všechny děti pro zimu postupně posílány domů, protože se ukázalo, že ústřední topení po dobu vánočních svátků zamrzlo,“ dodává.
Aby toho nebylo málo, dostaly se Stodůlky tento rok hned dvakrát do černé kroniky. „Při práci s autojeřábem na staveništi národního podniku Mototechna ve Stodůlkách byli zasaženi elektrickým proudem z vysokého napětí dva muži. Oba byli na místě usmrceni,“ píše František Vlasák. V potoce na katastru obce Stodůlek byla pak v neděli 21. února nalezena utonulá Marie Nováková. „Ve značně podnapilém stavu přecházela můstek přes potok, do kterého spadla,“ stojí v kronice. Udály se ale i radostnější věci. Koncem února se v domě Pionýrů sešli účastníci hry Cesta za Rudou hvězdou. Přišili i zástupci lidových milicí, kteří dětem vysvětlovali, jak se zachází se zbraněmi. „Radost nebrala konce, když si někteří z chlapců mohli v zahradě i vystřelit,“ komentuje kronikář.
Ještě větší pozdvižení vzbudily automobilové závody, které se v obci konaly 28. října. Skvělý sportovní den měl ale málem tragickou dohru. „V zatáčce z náměstí Lužiny po silnici na Jinonice nezvládl závodník vozu číslo 16 řízení a spadl s vozem do hlubokého příkopu. Přitom porazil na chodníku jdoucí manžele Kačabovy, kteří utrpěli těžká zranění,“ líčí František Vlasák. Závodníkovi se nic nestalo a oba manželé se nakonec z nemocnice také vrátili, i když paní Kačabová chodila už stále o berli.
Poslední věcí, kterou kronika tento rok připomíná, jsou místní zvony. Kdysi bývaly slyšet z několika stran a určovalo se podle nich dokonce počasí. „Když byly slyšet zvony z Jinonic, říkalo se, že bude hezky. Když byly slyšet od Krtně, povídalo se, že bude pršet,“ vzpomíná kronikář. Později byla ale většina zvonů odstraněna a tyto svérázné předpovědi skončily. „Dnes jsou na vesnici nejvíce slyšet rachotící motory nebo výzvy z místního rozhlasu, kam se má jít na brigádu,“ dodává trochu ironicky Vlasák.