Pocházím z města perníku

Seriál Zeptali jsme se za vás pokračuje třetí částí, ve které si nejen o pracovních povinnostech budeme povídat se zástupcem starosty Davidem Zeleným.

Rodiče bydleli kousek od Pardubic, takže toto město je uvedeno v mém rodném listě jako místo narození. Protože můj dědeček za války létal u RAF, měla po únoru 1948 naše rodina dost dlouho Prahu tak trochu zakázanou. A protože podle soudruhů stál náš děda na špatné straně fronty, nebyla to jediná odměna za to, že nasazoval život za svoji vlast. V roce 1950 byl děda zatčen, uvězněn, odsouzen za velezradu, tak jako většina ostatních jeho kamarádů z RAF. Následně v roce 1951 byl zastřelen. Když jsme se v roce 1980 konečně do Prahy přestěhovali, nejrůznější formy obtěžování provázely naši rodinu v podstatě až do revoluce v roce 1989. Na základní školu jsem začal chodit na Vinohradech, kde jsme bydleli do mých třinácti let. Potom maminka dostala od svého tehdejšího zaměstnavatele možnost získat družstevní byt ve Stodůlkách a tím moje stěhování skončilo. Ve společné domácnosti s námi bydlela až do své smrti v roce 2000 také naše babička, která velmi silně ovlivnila moji výchovu a já ji budu vždy vděčný za vše, co pro nás udělala.

Patříte mezi mladou generaci, takže můžete posoudit, jak se na třináctce mladým žije.
Myslím, že dobře. Je pravdou, že tady není tolik pracovních příležitostí a hodně lidí je zaměstnaných v jiných částech Prahy, ale když přijedou domů, najdou tady všechno, co ke klidnému a spokojenému životu patří. Osobně považuji třináctku za jednu z nejlepších pražských městských částí. Občané, a nejen ti mladší, tady mají spoustu možností sportovního i kulturního vyžití. Díky Centrálnímu parku a Prokopskému údolí je kam jít na procházku s dětmi. Kdo nechce jen sedět doma, opravdu nemusí.

Dříve, než jste byl zvolen místostarostou, byl jste vedoucím odboru kancelář starosty. Mohl byste nám tuto funkci trochu přiblížit?
Moje první pracovní zařazení tady na radnici bylo asistent zástupce starosty, do jehož referátu v té době spadaly správcovské firmy a bytová politika. Měl jsem možnost tuto problematiku poměrně důkladně poznat. Poté, co se starostou stal David Vodrážka, dostal jsem nabídku dělat vedoucího odboru jeho kanceláře. Taková výzva se samozřejmě nedá odmítnout, takže jsem tuto nabídku velice rád přijal. Ta práce byla skutečně zajímavá, protože obsahovala neuvěřitelně širokou škálu činností. Nevzpomínám si, že bych dva dny po sobě dělal to samé. Pro pana starostu jsem organizoval kulturní, sportovní a společenské akce, řídil jsem chod jeho kanceláře od administrativy až po případné zastupování pana starosty na některých akcích či jednáních. V té době do kompetencí starosty spadal také územní rozvoj a životní prostředí, takže jsem měl možnost pracovat s územním plánem a podobně. Seznámil jsem se s chodem úřadu i činností jednotlivých odborů. Asi nikdy nezapomenu na dobu, kdy jsem organizoval a připravoval oficiální návštěvu prezidenta republiky. Bylo to sice hodně práce, ale opravdu zajímavé. Musel jsem nastudovat všechno, bez čeho by se tato návštěva nemohla uskutečnit. Protokol, nezbytná bezpečnostní opatření, jednal jsem s lidmi z kanceláře prezidenta, s ochrankou, připravoval program. Jsem rád, že všechno proběhlo naprosto hladce a k všeobecné spokojenosti.

S panem starostou sice i nadále úzce spolupracujete, protože jste jeho zástupce, ale už je to o něčem jiném.
Dříve jsme byli v každodenním styku a řadu věcí jsme řešili společně. Dnes navíc velice úzce spolupracuji s kolegy Gábinou Kloudovou a Petrem Zemanem, především se ale věnuji tomu, co je v mé kompetenci.

A co je ve vaší kompetenci?
Mám na starosti bytovou politiku, problematiku správcovských firem a oblast informatiky a dopravy.

Teď se vás zeptám jako občana, nikoli místostarosty - co byste v naší městské části změnil, co vám tady chybí?
To je těžké. Jako občan bych tady rád viděl krásný bazén, opravené vozovky, dostatek parkovacích míst a nevím, co ještě. Ale ve své funkci vím, co je a co není možné. Jsou věci, na které městská část finanční prostředky má nebo je dokáže zajistit, ale něco je zatím nereálné. Berte to jako v rodině. Těžko si jeden měsíc koupíte auto, ledničku, televizor a další měsíc chatu a nový nábytek. Všechno ta rodina může mít, ale postupně, podle finančních možností.

Zvýší se nájemné a řada občanů si jistě klade otázku, zda se tím zvýší kvalita bydlení.
Vím, že by bylo velice příjemné, kdybych mohl říci, že se ve všech domech, které jsou ve správě městské části, vymění okna, provede se zateplení, domy dostanou nový kabát … S těmito pracemi se začalo a bude se v nich samozřejmě pokračovat. Ze dne na den to ale rozhodně nebude. Víte, já bych si moc přál, aby až skončí toto volební období, byl za mnou vidět kus práce, aby postupně zmizela určitá šeď našich sídlišť a aby občané sami pocítili určitý posun dopředu. A teď nemám na mysli jen v tom, co je vidět. Například bych si přál, aby se zlepšila komunikace mezi správcovskými firmami a občany. Vím, že máloco funguje na sto procent, byl bych ale rád, kdybychom se k té stovce co nejvíce přiblížili. Často se na mě obraceli a obracejí lidé, kteří potřebují s něčím pomoci. Když je to možné, rád pomohu. Mnohdy ale stačí, abych jim poskytnul potřebné informace a všechno trpělivě vysvětlil. Netvrdím, že tím se vyřeší vše. Podstatné ale je, že občan ví, jak může svůj problém řešit, kam se má obrátit. Někdy bohužel je jeho problém opravdu neřešitelný. Pak se mu snažím vysvětlit, proč to tak je. Komunikace je důležitá, když vázne, svědčí to o tom, že něco není v pořádku.

Jak je možné v Praze 13 získat obecní byt?
Zájemce si může podat žádost o přidělení bytu a je zařazen do pořadníku. Další možností je získání bytu po neplatičích obálkovou metodou. A protože tady už jde o peníze, každému bych doporučil, aby si nejprve zjistil veškeré informace buď na odboru majetkovém, bytovém a investičním, na www.praha13.cz nebo v informacích v atriu radnice. Potom se může zájemce o byt rozhodnout, zda zvolí možnost odkoupení pohledávky, získání bytu na základě smluvního nájemného (tato částka se platí stále) nebo prvního smluvního nájemného (dále se platí regulované nájemné). Budoucího nájemce vybere po rozlepení obálek s nabídkami bytová komise, poslední slovo má ale Rada MČ Praha 13. Nabídka bytů je vždy vyvěšena na úřední desce.

Do vaší kompetence spadá doprava. To je také oříšek.
Naprosto souhlasím. Tím největším oříškem je parkování na Velké Ohradě, ale i jinde. Také o tomto problému jsme mnohokrát hovořili. Dnes sklízíme to, co jiní zaseli. V době, kdy se toto sídliště budovalo, neměla každá rodina jedno, dvě nebo tři auta. Dnes je má a problém je na světě. Samozřejmě se hledá řešení, ale někteří občané převážně Velké Ohrady se budou muset smířit s tím, že na svého plechového miláčka nebudou vidět z okna. A nebudou jediní. I v jiných lokalitách třináctky volných parkovacích míst povážlivě ubývá. Ani stav některých komunikací není ideální. Odbor dopravy může vyzvat a také vyzývá majitele komunikací, aby je dali do pořádku. Neučiní-li tak, přijde na řadu jednání, případně uložení pokuty a čas běží. Někdy všechno trvá déle, než bychom si přáli.

Městská část se snažila o to, aby co největší počet občanů měl možnost připojení k internetu zdarma. Kde to vázne?
Naší snahou bylo, aby občané mohli bez problému získat informace o dění v naší městské části, prostřednictvím internetu byli v kontaktu s úřadem, měli možnost opatřit si běžné informace. V současné době internet funguje v okolí domu dětí na Lužinách a v části Velké Ohrady. Nyní je celý projekt pozastaven, protože byl podán u Evropské komise podnět k přezkoumání, zda nejsou zvýhodňováni občané užívající internet zdarma oproti těm, kteří za stejnou službu platí.

Vaše předchozí funkce byla časově náročná, na postu zástupce starosty jste na tom s volným časem asi ještě hůř.
Časově jsem si určitě nepolepšil, ale každý, kdo svou práci bere vážně a chce ji dělat co nejlépe, musí něco obětovat. V mém případě je to téměř všechen čas. Zjistil jsem, že už si neumím naplno užít ani dovolenou. Nejpozději třetí den volám do práce, abych se ujistil, že je všechno v pořádku. Samozřejmě, že je, protože jsem měl vždy štěstí na své spolupracovníky, ale … To však neznamená, že si nenajdu nějaký čas na své koníčky. Rád jezdím na hory, k moři, navštěvuji naše hrady a zámky, zvládnu toho docela dost. Když to vyjde, jezdím na chatu, kterou jsem po šesti letech konečně zkolaudoval. Je pravda, že je to malinká chatička, ale já si vzal do hlavy, že si každý hřebík zatluču sám. I když jsem se spoustu věcí naučil u rodičů na chalupě, musel jsem se pustit i do prací, o kterých jsem neměl ani ponětí. Nastudoval jsem celou řadu knížek o tom, jak se dělají zárubně, stěny, střecha ... Dílo se zdařilo, chatička stojí, teď mě čeká práce okolo. Vysadil jsem pár stromů, ale jinak preferuji trávník. Že bych pěstoval kytičky nebo mrkev, tak to opravdu nehrozí. Jednak to neumím a navíc se na chatu dostanu tak jednou za měsíc. Zůstanu raději jen u toho trávníku. Přímo u chaty je náš rybník, kde rybařím a spoustu času mi zabere náš pes Tobík.

Ten to s vámi asi nemá lehké.
Není to tak zlé, stará se o něj převážně moje přítelkyně. Navíc maminka je v důchodu, takže ráno ho k ní odvezu a večer ho vyzvednu já nebo moje přítelkyně Renča. Když to vyjde, jdeme na procházku a je nám všem dobře. A i když se Tobík občas jezdí domů vlastně jenom vyspat, jsou dny, kdy bych se chtěl mít jako on.

Eva Černá