Co vy na to, pejskaři?
Vloni, na začátku ledna, jsem našla ve STOPu poděkování pejskařům za odklízení psích exkrementů, které přišlo v době krátké oblevy a já nevěděla, jak s touto zprávou naložit. Uklízí svědomitě pejskaři v okolí radnice? Vždyť mi se vydáváme den co den minovým polem psích výkalů vstříc školce a děti jsou instruovány strohými povely: „Jdi rovně, nikam neodbíhej, jinak šlápneš do ... (nepoužívám „do psího hovínka“).
Tak kde je chyba? Už si připadám lehce jako psychopat. Pouštím děti na zasněžený kopeček přímo před MŠ (a nejsem sama), doma zjistím, že jsou kompletně obalené psím exkrementem, takže kontaktuji ostatní rodiče a stav je stejný! Komu tedy patří veřejné prostory? Mám pocit, že děti mají nárok na pohyb jen na hřištích. Mnohdy je však tak směšně vyhrazené, jako např. nové hřiště vedle minigolfu, kde mají zřejmě malé děti přeskočit natažené provazy (pes v téhle situaci vítězí), a teprve potom se mohou zhoupnout na houpačce. I v létě je nutno hlídat pohyb dětí v parku, chuť proběhnout se po trávníku je taktéž velkým rizikem. Děti přece nepatří do vymezených lokalit a běžný občan má právo se projít paloukem v parku bez toho, aby sledoval svůj krok. Tak to alespoň funguje ve Vídni, kde mají psi svůj vyhrazený prostor. Toto není jen nářek žen na mateřské dovolené, ale tuším, že i postesk všech lidí, kteří si myslí, že mají ve své čtvrti nárok na relaxaci a bezpečný pohyb na komunikacích i v parcích! Pokud nejsou jejich vášní galoše!