Jatka v Holešovicích vyřešila v roce 1895 Praze problém se zásobováním a hygienou. Ale logistický malér, v podobě techno-housového hřmění kopyt tisícihlavých stád dobytka ženoucích se centrem města - Revoluční třídou, neposkytl ani nadále radním klidný spánek. Po nejedné probdělé noci bylo rozhodnuto o stavbě mostu z Nového Města přes ostrov Štvanici a Vltavu do Holešovic. Ale jak? Souboj tehdy nesmiřitelných stavebních koncepcí (i lobbistů) betonářů a železářů skončil remízou. Částí železnou (1908-1910) a železobetonovou (1910-1911). Čas dal nakonec za pravdu betonu. V letech 1958–1962 byla už nestabilní a zkorodovaná kovová část rozšířena a nahrazena železobetonem. V cípech oblouků jsou medailony 12 umělců, kteří se podíleli na jeho vizáži, ale skutečné tvůrce, arch. Pavla Janáka a ing. Františka Mencla, tam nenajdete. Typické pro českou kotlinu. Netypické je to, že skoro třísetmetrový most nebyl za celých 100 let, kdy po něm jezdí auta i tramvaje, ani jednou přejmenován. Jméno po Josefu Hlávkovi, vynikajícím staviteli a filantropovi, nese dodnes.
