Zpravodaj městské části Praha 13

Vydavatel: Rada MČ Praha 13, Sluneční náměstí 13, 158 00

Kolos kráčí i přes karamboly

V letech 1959 a 1960 si dorost Sokola zahrál v první lizeTJ Sokol Stodůlky by se dal charakterizovat jedním slovem: Kolos. Vždyť fotbalový mančaft, který v minulosti hrával i druhou nejvyšší soutěž, disponuje jedenácti týmy, ve kterých působí na 500 lidí. Tým, kde začínal například Tomáš Necid, si prošel mnoha kotrmelci. Ať už ryze fotbalovými, politickými či úřednickými.

První historické zmínky o fotbalu ve Stodůlkách sahají do dvacátých let minulého století. V roce 1921 byla založena Viktoria Stodůlky, od roku 1923 tu zároveň působil druhý oddíl J.P.T. Stodůlky a v roce 1929 začala vyvíjet činnost Rudá Hvězda Stodůlky. Na prahu druhé světové války pak tyto týmy ukončily svou činnost a v roce 1939 vznikl Stodůlecký SK.

 

 

Pád kvůli Gottwaldovi

V březnu 1940 byl klub zaregistrován na fotbalové župě a tím pádem i zařazen do soutěží. Po počátečním rozkoukávání začalo mužstvo šlapat a pravidelně postupovat výš a výš. Tehdejší vrchol představoval zápas o postup do II. třídy se Sokolem Řepy. V roce 1943 sledovalo tohle tradiční derby 3440 diváků, tedy návštěva, která dosud nebyla překonána. A stěží kdy bude.
Ve fotbalové historii Stodůlek najdeme dle slov předsedy tělovýchovné jednoty Václava Sailera tři zásadní milníky. První nastal v roce 1950, kdy klub (tehdy přejmenovaný na JZD Stodůlky) zaznamenal zřejmě největší úspěch.
V soutěži, jejíž vítěz se probojoval do kvalifikace o 1. celostátní ligu, dělilo tým jediné vítězství od bojů o nejvyšší soutěž. Zápas s ÚDA Praha (předchůdce Dukly) však stodůlečtí nezvládli. I tak byli v té době na vrcholu, patřili k absolutní špičce druhé ligy.
Významný bod nastal v roce 1953, kdy byl klub komunistickými papaláši potrestán přeřazením do nejnižší soutěže. Důvod? „Hráči trénovali v době pohřbu Klementa Gottwalda, kdy byl v republice nařízen státní smutek. Jako důkaz soudruhům postačila fotka z inkriminovaného tréninku…“ kroutí hlavou Václav Sailer, který se Stodůlkami spojil svůj fotbalový život. Působil tu jako hráč, pak plynule přešel na pozici trenéra a následně se stal sekretářem týmu. Tuto funkci vykonává nepřetržitě už 25 let.
Druhým milníkem je účast mladých fotbalistů v dorostenecké lize, kde Stodůlky působily dva roky. Hráči si tehdy (začátkem šedesátých let) mohli vychutnat například předzápas duelu Slavia – Hradec, kdy utkání stodůleckého dorostu sledovalo na 40 tisíc lidí! V první lize hráli v letech 1959 –1960 s velmi známými kluby, např. Spartou, Slavií, Duklou, Českými Budějovicemi, Plzní atd.
Nejslavnějším zápasem pak bylo přátelské utkání z roku 1956, kdy Stodůlky těsně prohrály se Slavií Praha v čele s hrajícím trenérem Pepi Bicanem 4:5.
Třetím mezníkem a zároveň černou kapitolou klubu je událost z roku 1991, kterou mají mnozí ještě v živé paměti. Autobus plný stodůleckých fotbalistů se při cestě na přátelské utkání v italské Senigallii zřítil z alpské hory Grossglockner. Vozidlu selhaly brzdy a tři lidé z dvaatřicetičlenné posádky zahynuli. Mezi nimi i manželka ikony Sokola Stodůlky Václava Sailera. Mnoho dalších pak utrpělo vážná zranění.
I kvůli této tragédii Stodůlky sestoupily do II. třídy a došlo k výrazným vynuceným změnám a omlazení kádru. Po opětovném návratu do I. B třídy v roce 1994 bojoval Sokol v dalších letech neustále o postup do I. A třídy, což se mu povedlo až v roce 2003. Od té doby Stodůlky tuto soutěž neopustily, přestože měly jít do přeboru. Kvůli administrativním chybám a nepochopitelným právním úkonům však na jejich úkor postoupilo béčko Meteoru. „Pražský fotbalový svaz měl stejný názor jako my, tedy že jsme nahoru měli jít my. Mohli jsme se soudit, ale nakonec jsme to nechali být. Byla by ohrožená celá soutěž, nestálo nám to za to,“ vysvětluje Sailer.

 

Dobrá parta nadšených dobrovolníků

S poháry z okresního přeboru (V. Sailer označen křížkem)Se současností klubu je neodmyslitelně spjat Václav Sailer, který mimochodem nedávno od Miroslava Pelty převzal plaketu dr. Václava Jíry. Ta je udělována osobnostem, které se významně zasloužily o rozvoj českého fotbalu. Chod týmu však pochopitelně nemá „na triku“ pouze on, důležitou postavou je i předseda oddílu Aleš Musil. „Pak ještě máme pětičlenný výbor, který má klub na starosti (P. Slepička, D. Fajkus, J. Jančar, J. Kubín, V. Horešovský a správce hřiště T. Kejha). Zároveň nás zaštiťuje tělovýchovná jednota, která nám ve všem vychází vstříc,“ vypočítává Aleš Musil.

Na tomto místě je nutné poděkovat všem trenérům a funkcionářům klubu za jejich bezplatnou funkcionářskou a trenérskou práci s mládeží i s dospělými. Je nutné připomenout dřívější trenéry Jelínka, Kašpara, Pokorného, Bernarda st. a ml., Mokroluského (začínal trénovat Necida), Zacha a další. Ze současných trenérů Sadílka, Horešovského, Vondráčka, Blahoňovského st. i ml., Labutě, Šlemendu, Hábla, Fajkuse, Dofka, Mačeje, Hadžiče, Procházku, Kozla, Herana, Šejvla ml., Říhu, Forejta, Hartmana, Škábu, Jozífka, Lehečku st. a ml., Hynka, Jelínka, Nešpora a trenéra brankářů Vaníka. Z funkci onářů i trenérů mládeže jmenujme alespoň P. Hartmana, Z. Šejvla st., F. Radu a A. Vargu. Trenéři a funkcionáři zabezpečují chod fotbalového klubu, který zahrnuje přibližně 400 hráčů – to už je pořádný „kolos“. Při oslavě 90 let založení fotbalového oddílu byl nejlepším fotbalistou uplynulého století zaslouženě a jednomyslně zvolen pan Václav Bernard st., který zůstal věrný Sokolu Stodůlky, přestože měl nabídky od velkých a slavných klubů. Také po skončení kariéry trénoval mládež i dospělé.

Jeden ze současných týmů mužů Sokola StodůlkyCo se financování týče, Sokol Stodůlky je živ převážně z grantů. „Není to ideální, ale musím uznat, že městská část Praha 13 nám pomáhá. Ne tak úplně, co se týče dotací, ale například nám rekonstruovali tělocvičnu,“ dodává Sailer. Radnice pomohla i při řešení patové situace s pozemky, na nichž se rozkládá stodůlecký fotbalový areál. „Všechny zdejší prostory byly bezprizorní, území nikoho. Sedláci kdysi dali kus pastvin, aby se tu mohl hrát fotbal, jenže se to na klub nepřepsalo za první republiky, za Hitlera, ani za komunistů. Zkrátka nikde nebyla zmínka o tom, že areál patří Sokolu Stodůlky,“ vysvětluje Musil. „Po revoluci si území zabral magistrát a hodlal nám ho pronajímat za velké peníze, což jsme nechtěli. Nakonec ustoupil a radnice nám hřiště pronajala na patnáct let za symbolickou jednu korunu,“ doplňuje Sailer.

I přes trable s prostory je stodůlecký klub stabilizovaný a úspěšný. Už desátým rokem hraje I. A třídu a myslí na vyšší soutěž. „Koneckonců jsme tam už jednou byli, ale jenom přes prázdniny,“ připomíná Musil s úsměvem dobu, kdy kvůli nesmyslným chybám Stodůlky přišly o přebor.

Klub je pyšný i na dlouhodobou kvalitní práci s mládeží. To dokazují i hráči, kteří prošli místní líhní a nastartovali tu úspěšnou kariéru. Za všechny lze jmenovat Jiřího Hildebrandta nebo Petra Musila, kteří hrávali za Slavii, Zdeněk Hřebejk a Karel Šafařík si zase vyzkoušeli angažmá ve Spartě. Ve Stodůlkách vyrostl i Martin Kolář, který měl několik zahraničních angažmá – například v Anderlechtu – a samozřejmě i současný reprezentant Tomáš Necid. Sestry Vlčkovy hrají ligu za Slavii a reprezentují Českou republiku. A vzhledem k tomu, že mládežnických týmů má Sokol opravdu hodně, je dost možné, že Stodůlky dají českému fotbalu další klenoty.

 

Hodilo by se ještě jedno hřiště

Stodůlky (v zeleném) v souboji s NebušicemiSokol Stodůlky disponuje jediným travnatým hřištěm. Je tudíž logické, že kvůli zápasům a tréninkům hned několika týmů dostává plocha pořádně zabrat. Šéfové klubu tedy doufají, že se jim povede vybudovat, respektive dobudovat ještě jedno tréninkové hřiště.
Za komunistů musel Sokol předat své hřiště ústavu VHMP -výstavba sídlišť a ten si z něj udělal skladiště panelů. Klub tedy musel vzít zavděk azylu na Zličíně a poté provizornímu útočišti na hřišti U Cikánky. Vzhledem k tomu, že se výstavba sídliště vlekla, hráli na tamním škvárovém hřišti až do revoluce. Pak se i přes komplikace vrátili do areálu v Kovářově ulici.
Vzhledem k velké vytíženosti místního hřiště musí hráči Sokola občas jezdit trénovat jinam. Například na Klausovku, kde se o plochu dělí s Motorletem, občas si půjčí hřiště Uhelných skladů. Přes zimu pak mohou fotbalisté využít tělocvičnu, kterou zhruba před deseti lety klub díky podpoře magistrátu rekonstruoval. K dispozici je i umělá plocha, jenže ta zatím není dodělaná – problémem jsou pochopitelně finance.
Absence tréninkového hřiště není ideální, což ví i šéf Václav Sailer. „Potřebovali bychom ještě jedno tréninkové hřiště. Vzhledem k obrovskému počtu žáků bychom ho rozhodně využili. Zkoušíme to přes granty, přes magistrát... snad to vyjde,“ věří.
Budoucí naděje vede trenér Pavel Hartman st.Co se zápasové návštěvnosti týče, lidí chodí na Sokol Stodůlky v porovnání s podobnými kluby poměrně dost, v průměru přijde okolo stopadesáti diváků. Zhruba třicítka pak tvoří skalní jádro, které navštěvuje každý mač. Vedení klubu se jim samozřejmě snaží vyjít vstříc. „Snažíme se diváky nalákat nejrůznějšími způsoby. Děláme tombolu, máme programy na každý zápas, různé aktivity pro děti,“ vypočítává Musil. „Ale v první řadě se snažíme hrát dobrý fotbal, to je přece největší reklama,“ usmívá se předseda Aleš Musil.

Štěpán Šimůnek s přispěním Václava Sailera
FOTO: ARCHIV TJ SOKOL STODŮLKY

 

 

 

TJ SOKOL STODŮLKY

Rok založení: 1921

Vývoj názvu klubu: Viktoria Stodůlky, Stodůlecký SK, JZD Stodůlky, TJ Sokol Stodůlky

Úspěchy: Účast ve druhé lize začátkem 50. let, dorostenecká liga (1959 a 1960)

Současnost: I. A třída, skupina B

Počet týmů: tři týmy mužů („A“ – I. A třída, skupina B, „B“ – I. B třída, skupina B, „C“ – II. třída, skupina C, starší dorost, mladší dorost, starší žáci A, starší žáci B, mladší žáci A, mladší žáci B, starší přípravka, mladší přípravka 2004, mladší přípravka 2005 a předpřípravka)

 

 

STADION SOKOLA STODŮLKY

Název: areál TJ Sokol Stodůlky

Adresa: Kovářova 1617, Praha 13

Dopravní spojení: 5 minut pěšky od autobusové zastávky Lýskova (linky 214 a 225)

Počet hřišť v areálu: jedno travnaté hřiště, jedno s umělou trávou, tělocvična