Zpravodaj městské části Praha 13

Vydavatel: Rada MČ Praha 13, Sluneční náměstí 13, 158 00

Jak získat větší sebevědomí?

„Paní doktorko, mám pocit, že dělám v životě všechno špatně. Tatínek mě v dětství hodně kritizoval, od všeho mě odháněl se slovy, že to stejně zkazím. V současnosti čekám potvrzení od manžela a syna, sama si nejsem jistá, zda postupuji správně. V práci je nepříjemná kolegyně, nedokážu jí nic říct, raději mlčím. Možná z práce raději odejdu, než abych pracovala v konfliktním prostředí.“
„Dobrý den. Žiju s manželem 5 let. Nyní se nám narodila dcera. Nejsem si jistá, zda s ní zacházím správně. Bojím se, že něco zkazím. Přemlouvám manžela, aby si bral home office a byl se mnou doma, abych s dcerou nebyla doma sama. Když nemůže, žádám o přítomnost babičky. Vůbec si nevěřím.“
„Dobrý den. Seznámil jsem se s novou dívkou. Moc se mi líbí. Vůbec si nevěřím. Pořád mne napadají myšlenky, že určitě pro ni nejsem dost dobrý. Přemýšlím, zda jí zajímají ještě jiní muži. Nemůžu spát a bojím se, že neuspěju.“


Sebevědomí je vědomí vlastní hodnoty. Je to přesvědčení, že člověk jedná správně. Je to pocit klidu, jistoty a víry ve svoje schopnosti. Se sebevědomím se člověk nerodí, ale vytváří si ho od narození podle zpětné vazby rodičů. V průběhu života se formuje v každém dalším mezilidském kontaktu. Je to veličina proměnlivá. Sebevědomí vzniká na základě hodnocení naší osoby naším okolím a námi samotnými. Můžeme ho snadno získat a snadno ztratit.
Určitě není dobré mít sebevědomí příliš. Příliš sebevědomí lidé jsou buldozeři, postupují vpřed „přes mrtvoly“. Obvykle jsou pozičně úspěšní, ale většina lidí se jim raději vyhne, málokdo je má rád. Nadměrné sebevědomí tedy většinou ke štěstí nevede.
Když ho ale máme málo, bývá to ještě větší problém. Člověk s nízkým sebevědomím má potřebu se porovnávat s jinými jedinci, považuje se za méněcenného, slabého a celkově o sobě nemá zrovna vysoké mínění. Protože si to sám o sobě myslí a podle toho se chová, začne ho tak vnímat i jeho okolí. Takoví lidé bývají závislí, žárliví, mnohdy velmi nedůvěřiví, od kvalitního výkonu je odrazuje strach, že udělají chybu, jsou náchylnější ke stresu a k úzkosti. Všechno tohle dohromady vede k tomu, že se pohybují v bludném kruhu. Každý neúspěch je pouze utvrzuje v tom, že lepší už to nebude. Co můžeme udělat pro zvýšení pocitu vlastní hodnoty?

Hodnocení naší osoby od druhých lidí

  • Vyhněme se kontaktu s lidmi, kteří nás stále kritizují.
  • Naučme se používat asertivní komunikaci - sdělování vlastního názoru bez vyvolání konfliktu.
  • Obklopme se pozitivními lidmi, kteří nás dokážou ocenit. Když nemáme dost pozitivní zpětné vazby od druhých lidí zvenku, úplně stejně na naše sebehodnocení působí hodnocení nás samotných. Je to stejně hodnotná zpětná vazba, která také ovlivňuje naše sebevědomí.

Hodnocení naší osoby námi samotnými

  • Písemné zaznamenání úspěchu – vypracujme si písemný plán nenáročných aktivit na každý den a pokaždé, když se nám jednotlivý úkol podaří splnit, viditelně si označme úspěch (odfajfkujme si ho, orazítkujme jako ve školce razítkem třeba sluníčka nebo berušky atd). Jde o vizuální zpětnou kontrolu, která má jiný princip účinku než hodnocení jen v myšlenkách.
  • Slovní označení úspěchu – pochvalme se nahlas s vlastním oslovením (př.: Zuzanko /Tomášku, to se ti povedlo. Zdeničko, ty jsi ale šikovná atd). Stejně jako když tříleté dítě staví bábovičky a my hlasitě jásáme nad každým povedeným výtvorem.
  • Stanovení přiměřených cílů – plánujme si jen aktivity, u kterých je možné uspět, abychom mohli častěji získávat pozitivní hodnocení
  • Věřme si, že to dokážeme.
  • Mluvme o sobě pozitivně... „pokusím se to dokázat„ je lepší než „já to určitě zase zkazím“. Jde vlastně o sugesci. Co si říkám, to si i objednávám.
  • Nekritizujme se za chyby, každý z nás je dělá, je to normální.
  • Neporovnávejme se s ostatními.
  • Vyberme si nějaký pozitivní vzor – oblíbeného zpěváka, herečku, milou lékařku, příjemnou kolegyni a zkusme se cítit a chovat jako on/ona.


Celkově jde vlastně o nastavení přiměřených cílů a přání, víru v to, že se nám to může podařit a ocenění se za každý úspěch.

Všem čtenářům časopisu STOP přeju, ať mají sebevědomí tak akorát a ať se jim hezky žije ☺.

PhDr. Hana Jenčová, klinický psycholog,
602 805 633, hanajencova@seznam.cz, www.jencova.cz