Ohlédnutí za Butovickým zvonečkem
Ohlédnutí za Butovickým zvonečkem
Letos jsem měla tu čest hodnotit jako porotce výkony soutěžících v některých kategoriích. Před zahájením si porota stanovila oblasti, ve kterých jednotlivé výkony hodnotila. Zahrnovaly intonaci a rytmus, srozumitelnost, vhodný výběr písně, muzikální projev, u starších také barvu hlasu a hudební frázování. Názory porotců na některé účinkující se dost různily, proto byl výběr občas obtížný, ale vyskytly se také případy, kdy jsme se jednomyslně shodli. Je třeba zdůraznit statečnost všech soutěžících, není totiž vůbec lehké se bez zvláštní přípravy postavit před publikum a v nastalém tichu se předvést.
Většina dětí v této napjaté situaci získává první zkušenosti na veřejnosti. V některých případech navíc malý zpěvák není zvyklý na klavírního korepetitora, kterého vidí poprvé a se kterým má pět minut na zkoušku všech písní. Hlavně proto jsme navrhli do dalšího ročníku povinný přednes jedné písně bez doprovodu, kde by se současně spolehlivě prokázala intonační jistota. Škoda, že naše vlastní zpívání už dávno nahradil rozhlas a později další média. Vždyť zpěv je nejjednodušší lidský hudební projev, do kterého můžeme vložit naše pocity, při kterém dochází k psychickému uvolnění. Chci proto všem soutěžícím vyjádřit uznání a podporu, povzbudit je a získat pro další zpěv i příští ročníky soutěže. Nenechte se odradit ani znechutit spolužáky - posměváčky, kteří sami nemají talent, chuť nebo odvahu. Poděkování posílám za obětavou práci a osvětu také učitelkám hudební výchovy.