Vzpomínají na školu

Děkujeme všem pamětníkům, kteří se s námi ochotně podělili o vzpomínky z doby, kdy ZŠ Mládí navštěvovali. Jejich výpovědi zaznamenali současní žáci a zpracovali v krátký dokumentární film. Uvádíme ukázky některých z nich:

Marie Havlůjová: 
Do školy v Mládí jsem začala chodit v roce 1923 a vyšla jsem v roce 1928. Když se stavěla škola, dávali stodůlečtí sedláci k dispozici potahy zdarma. Můj otec také jezdil s koňmi a vozil na stavbu školy materiál, např. písek, cihly a vápno.

Jaroslava Kadeřábková:
Vzpomínám si, že pan učitel chodil po třídě s rákoskou a kdo zlobil - šup ho. A bylo to vyřízený! A ve třídě bylo ticho. Když jsem ve škole zlobila, měla jsem strach, že když můj tatínek potká pana učitele, zeptá se ho, jak jsem na tom ve škole. Bála jsem se, abych nedostala nejen od pana učitele, ale ještě doma od tatínka.

Jaroslava Šamoňová:
Měli jsme čítanku Poupata ilustrovanou od Marie Fischerové - Kvěchové. Byla tak nádherná, hrozně jsme si jí vážili. Já ji měla do Vánoc přečtenou dvakrát. Paní učitelka půjčovala každou sobotu knížky. Byla o ně tenkrát bída, takže sobota byla nejsvátečnější den, že jsme si mohli půjčovat knížky.

Jana Sušická:
Na Mládí chodila i moje maminka, já, moje dcera a teď i vnoučata, takže čtyři generace vzpomínají na tuhle školu.

František Vlasák:
Dnes je učení pro děti mnohem složitější. V 1. a 2. třídě jsme měli jednoduché počty, teprve ve 4. třídě přibylo dělení a od měšťanky algebra. Na škole jsem neměl cizí jazyky, jenom němčinu. My jsme se ji neradi učili. Byla válka, Němci zavírali naše nejbližší do koncentráku. Lidi se báli. Žili jsme v jiné době, než se dneska žije.