Velikonoce
Velikonoce
Samo slovo je odvozeno od spojení slov „velká“ a „noc“. O jakou noc jde a proč je velká? Nocí je míněna noc ze soboty na neděli Vzkříšení, která je též někdy zvaná Hod Boží velikonoční. Velkou je tato noc proto, že se připomíná fakt vzkříšení Ježíše Krista. Je to noc, ve které život vítězí nad smrtí. Všechno, co se tedy děje o velikonočních svátcích, směřuje k tomuto jednoznačnému smyslu. Minulý rok jsme na tomto místě mluvili o předobrazu křesťanských Velikonoc ve slavení židovské Paschy a letos se zkusme zamyslet nad křtem, který se váže k Velikonocům. Téměř od úplného počátku existence církve totiž právě na tuto velkou noc byli ti, kteří uvěřili v Krista, křtěni. Pro toho, kdo uvěřil, byl a je křest radikálním rozchodem se zlem (hříchem) a přijetím Boží milosti, opuštěním temnoty a vstupem do světla, smrtí hříchu a vzkříšením k životu. Pokřtěný je tak přijat do plného společenství církve. Ten, kdo je křtěn, je ponořen či polit křestní vodou na znamení očištění od všeho hříchu, přijímá bílý šat – šat čistoty a hořící svíci Kristova světla, přijímá práva i povinnosti plnohodnotného člena církve. Každoroční slavení Velikonoc není jen slavením, které se týká novokřtěnců, týká se každého pokřtěného. O této veliké noci jsou jedni křtěni a druzí, již dříve pokřtění, obnovují svoje rozhodnutí pro dobro odřeknutím se zla a vyznáním své víry v Krista. Myslím, že pro každého z nás mohou být Velikonoce jistým krokem na cestě k dobrému, i kdyby to byl krok sebemenší. Tisíc malých kroků dá kilometr, který nelze zdolat ani bez jednoho z těchto malých krůčků. Nedejme se tedy zmást zdánlivou sisyfovskou prací na naší vnitřní proměně, ale udělejme alespoň jeden malý krůček. Přeji všem v Praze 13 požehnané prožití Velikonoc.