Kuncova ulice
Kuncova ulice
Jarní povětří, vítězství slunce nad zimou a světla nad tmou - takové byly písničky od Jana Kunce. Znáte ty nejhezčí? Stála Kačenka u Dunaja, Píseň mládí, Molinburský pěsničky. Dodnes všechny vyzařují jihomoravskou svěžest v nápěvech z autorova rodného kraje. Vypovídají o jeho synovském vztahu k domovu a lidové poezii.
Skladatel Jan Kunc se narodil 27. března 1883 v Doubravici nad Svitavou. Školení na učitelském ústavu v Brně nastavil ještě studiem u Leoše Janáčka na varhanické škole. Vzdělání završil na konzervatoři v Praze r. 1906. V moravské metropoli učil hudební výchovu a zpěv, zejména ve škole Besedy Brněnské (1908- 1917). Odbornými články přispíval do Hudební revue, Lidových novin, napsal i první životopis Leoše Janáčka. Do léta 1919 byl také korepetitorem pražského Národního divadla. V letech 1923-1945 řídil Státní hudební a dramatickou konzervatoř v Brně. Bydlel nedaleko v ulici Na Vyhlídce s manželkou Maruší a dětmi Jaroslavem a Evou. Po dvouletém působení na JAMU (děkan a profesor kompozice) přednášel na pedagogické fakultě tamní univerzity až do roku 1952.
Komponoval nejen díla pro klavír nebo housle, ale i pozoruhodné skladby pro sbory, orchestr a sólový hlas. Vzpomeňme aspoň některé názvy: Česká mše, Zahrada, Po věčném zákonu, Z prázdnin, Sny o štěstí. Své studenty Jan Kunc navždy opustil 11. září 1976. I jejich hudební tvorba se někdy ubírá po stejných cestičkách, které kdysi vyšlapával pan profesor, nadaný moravský muzikant.