Obdivuhodný literát, nar. 5. dubna 1835 v Dolínku u Mělníka, byl pokřtěn jako Vincenc. Čekal jej dědičný šenk, a proto byl vyslán na venkovský hospodský pobyt do německé oblasti. Ale Vinckovi to moc nešlo a tak musel pro němčinu do Prahy. A tady mu to šlo tak, že se dostal na staroměstské gymnázium. Zdejší ředitel V. K. Klicpera asi způsobil, že se zrodil poeta. Brilantní romantik se stal ve 22 letech praporečníkem „májovců“. Z duše se mu řinuly písně, povídky, články, dramata, kritiky, obrázky a fejetony. Jeho básně vycházely ve stále nových vydáních, jeho knihy ilustrovali přední čeští malíři. Bedřich Smetana složil na jeho básně pět skladeb (i „Nekamenujte proroky“). A Vincka si mladí tak zamilovali, že se jeho básničky staly nevyčerpatelnou studnicí veršů pro památníčky romantických duší na další století. V Národních listech (zal. 1861) dostal na starost fejetony (napsal jich 400) a literární i divadelní kritiku. „Kritik má přistupovat ke svému úkolu tak vážně jako básník!“ A kdyby si měl svou prací spisovatel vydělat (tenkrát, podle něj) na životní minimum - 1 500 zlatých ročně, musel by napsat za rok 25 tragédií nebo 15 románů, či 15 až 20 básnických svazků. Jako dneska... Vincenc Vítězslav Hálek bohužel podlehl zhoubné nemoci už v 39 letech, 8. října 1874.
