Když nás úzkost ochromí
Dobrý den, paní doktorko. Moje patnáctiletá dcera má problém s vycházením se svým okolím. Bojí se telefonovat, odmítá to, bojí se jíst mezi neznámými lidmi, bojí se ve škole při zkoušení mluvit před ostatními a odmítá jít do obchodu. Všechno za ni musím dělat já. Často má zažívací potíže a pak nemůže jít do školy. Má hodně absencí.“
„Dobrý den. Mám hrozný strach, že se nakazím nějakou nemocí, nezvládnu let letadlem a zkomplikuju tím celé rodině dovolenou. Loni mi nebylo dobře a museli jsme hned druhý den ze zahraničí odletět zpět domů. Bála jsem se, že mám nějakou vážnou nemoc, a nechtěla jsem řešit místní zdravotnictví.“
Takovéto těžkosti jsou typické pro nadměrnou úzkost. Bohužel, v současné výkonové době trápí hodně lidí. Ten, kterého trápí, má obvykle zažívací potíže, třes, bolest hlavy, bušení srdce, pocity slabosti při zátěži. Obvykle kvůli těmto příznakům má navíc obavy, že má nějakou neznámou nemoc, a začne obcházet jednotlivá lékařská vyšetření. Ano, somatická vyšetření není vhodné podceňovat, ale zároveň je potřeba si přiznat, že může jít o potíže způsobené naší vlastní úzkostí.
Obvykle se zátěžové situaci takový člověk pro jistotu vyhne (nejde do školy, nejde k maturitě, neodletí na dovolenou, nastoupí do stavu pracovní neschopnosti atd.). Tím, že se úzkostné situaci vyhneme, úzkost začne klesat, potíže se zklidní. Ale bohužel v hlavě se posílí daný cíl jako nebezpečný a příště bude ve stejné situaci úzkost větší. Sami sobě si vyhýbáním úzkostným situacím připravujeme horší podmínky pro příště. Co s tím?
Jak může postupovat člověk s úzkostmi, aby je lépe zvládal?
- Především se nevyhýbat úzkostné situaci.
- Stanovit si přiměřené cíle.
- Pravidelně a tréninkově se dennodenně vystavovat mírné zátěži (zvykat si).
Je moudré začít trénovat nejsnazší možné zúzkostňující situace v bezpečném zázemí (v doprovodu kamarádky, jíst před/se známými lidmi, nakoupit v menším obchodě během pěti minut, cvičně telefonovat s lidmi, se kterými se cítím jinak dobře a o mém trápení vědí, atd.). Velmi pomalu můžeme postupně zátěž navyšovat. Celý proces se odborně nazývá systematická desenzibilizace. - Je také možné požádat lékaře o antidepresiva, ale úzkost při správném postupu lze zvládnout i bez nich.
Jak může pomoci blízká osoba? (rodič, partner)
Nedovolí ustoupit od naplánované aktivity, ale vlídným a milým ujištěním nabídne, že situaci můžete zvládnout společně (společné pravidelné jídlo, doprovod do obchodu, ale přenechání samostatnosti při nákupu, pro rodiče neumožňovat dětem omluvené absence = vyhnutí se, pro zaměstnance - nevyžadování od lékařů stavu pracovní neschopnosti. Návrat po delší době doma by byl jen větší zátěží.)
Všem čtenářům časopisu STOP přeji co nejméně úzkostných situací, odvahu a trpělivost v tréninku při jejich zvládání :-).