Nenechte si ubližovat!
Domácí násilí je jev, který je starý jako lidstvo samo. Dlouhou dobu byla tato problematika přehlížena jako cosi nedůležitého, jako něco v podstatě normálního. Převažovaly názory, že do záležitostí rodiny nemá nikdo zasahovat, že se jedná pouze o „běžné rodinné konflikty“, „že rodině vyhovuje, když se s tím nic nedělá“ a podobně. V minulosti se dlouho nad domácím násilím zavíraly oči a to i v mnoha tzv. vyspělých evropských státech. Násilníkovi hrozilo jen přestupkové řízení, pouze při závažném fyzickém útoku bylo možné násilníka trestně stíhat. Oběť však musela s trestním stíháním souhlasit.
Je důležité poznamenat, že domácí násilí je velmi rozšířená a současně velmi těžce kontrolovatelná forma násilí. Zahrnuje všechny projevy fyzického, sexuálního a psychického týrání páchaného mezi jednotlivými členy rodiny. Domácím násilím tedy zpravidla označujeme týrání a násilné jednání, které se odehrává mezi blízkými osobami, žijícími ve společném bytě, kdy násilná osoba udržuje nad ohroženou osobou kontrolu a moc. Jedná se o fyzické, slovní ataky, omezování osobní svobody, vyhrožování, sexuální útoky, vydírání, které vyvolává stálý strach oběti z násilné osoby, jejímž cílem je donutit svou oběť, aby byla podřízena jeho vůli. Kontrolu času, kontaktů s rodinou a přáteli, případně úplné omezení těchto kontaktů považuje násilník za naprostou samozřejmost.
Za rizikový faktor lze označit skutečnost, kdy jak v původní rodině agresora, tak v rodině oběti docházelo k násilí. Z týraných dětí se s největší pravděpodobností v dospělosti buď stanou násilníci, nebo si najdou partnera s agresivní povahou.
Důležitou skutečností je fakt, že děti, které žijí v rodinách, kde dochází k násilí jsou ve většině případů jeho svědky. Tímto chováním jsou děti, i když nejsou přímou obětí agresivního útoku, zcela jistě psychicky týrány. Stávají se svědky psychického násilí, ponižování, vulgárních urážek, brutálních útoků na své matky. I tam, kde děti nejsou přímým účastníkem konfliktu, vycítí atmosféru nejistoty, bezmoci, agrese a strachu. Cítí vinu za to, že je někdo týrá, že je týrána jejich matka. Žijí ve stálém strachu, že se útoky budou opakovat. Děti jsou tímto chováním vystaveny nesmírné psychické zátěži, někdy svou matku brání, někdy se před útočníkem schovávají, trpí pocity viny, že nejsou schopny násilnému chování zabránit. Velmi často se s následky nevyrovnají po celý svůj další život.
Nejčastějšími oběťmi domácího násilí jsou ženy. Vzhledem k tomu, že většina útoků se odehrává před dětmi, patří děti také k nejpočetnější skupině ohrožené domácím násilím. Mezi oběti domácího násilí patří i muži, kteří však jen zřídka přiznají, že jsou svými ženami týráni. Někdy jsou týranými osobami také senioři, kteří však stejně jako muži velmi neradi přiznávají týrání ze strany blízkých osob. Nejotřesnější případy domácího násilí jsou zaznamenány v případech zdravotně postižených osob. Je skryté, bohužel zpravidla končí tragicky.
Domácí násilí není ojedinělá hádka. Jedná se o systematické a promyšlené týrání, psychické či fyzické útoky, které mají narůstající charakter.
Je důležité také zdůraznit, že domácí násilí není cesta k tomu, jak „urychlit rozvod“ nebo „zamezit kontaktu otce s dětmi“. Bohužel i s případy vymyšleného domácího násilí se setkáváme. Ženy mají v těchto případech za cíl muže poškodit, pošpinit, zničit jeho osobní i profesní život, izolovat ho od dětí. Veškeré případy domácího násilí je tedy nutné pečlivě prověřovat, nepoškodit práva nevinného člověka a neohrozit jeho další život.
Odbor sociální péče a zdravotnictví v těchto případech velmi úzce spolupracuje s místními odděleními Policie ČR Stodůlky a Košíře. Za poslední roky byla vybudována velmi dobrá spolupráce, kdy při pravidelných setkáních konzultujeme jednotlivé případy a hledáme další možnosti pomoci ohroženým osobám. Oddělení sociálně právní ochrany dětí dále spolupracuje se všemi organizacemi zabývajícími se pomocí obětem domácího násilí, jako je např. Bílý kruh bezpečí, Rosa, Acorus, Intervenční centrum Praha, Viola, Dona, Život 90.
Ráda bych zde zmínila příklad kvalitní spolupráce s Místním oddělením PČR Stodůlky. V jedné konkrétní rodině dlouhodobě docházelo k velmi vážnému domácímu násilí. Jednalo se o psychickou formu domácího násilí, které se ze všech forem domácího násilí nejhůře prokazuje. Situace byla ztížena i psychiatrickou diagnózou jednoho z účastníků. Po vykázání násilné osoby z domácnosti policistka, která se problematikou domácího násilí zabývá od počátku, velmi dobře zhodnotila situaci a zajistila přítomnost policejní hlídky před domem v době, kdy děti odcházely a přicházely ze školy. Tím zamezila kontaktu násilné osoby s dalšími členy rodiny. Rodinu tímto rozhodnutím uchránila dalších útoků ze strany násilné osoby.
Bohužel jsou zaznamenány i případy, kdy oběť domácího násilí musela opustit přátele, zaměstnání, rodiče a začít svůj nový život mimo Českou republiku. Nejotřesnější případy domácího násilí končí smrtí oběti. Počty případů domácího násilí jsou znepokojující a je zřejmé, že těchto případů každým rokem přibývá. Vzhledem k velké nebezpečnosti tohoto trestného činu se odbor sociální péče a zdravotnictví společně s policií každým oznámeným případem důkladně zabývá. Díky velmi dobré spolupráci s místními policejními odděleními a ostatními organizacemi zabývajícími se pomocí obětem se nám daří situaci nejen mapovat, ale také efektivně pomáhat rodinám, kde k domácímu násilí dochází.
Jestliže je násilné chování útočníka dlouhodobé, cyklus násilí se opakuje, útoky jsou agresivnější, pak jednání vykazuje všechny známky domácího násilí. Pokud se kdokoli cítí být takto ohrožen někým ze svých blízkých, může se obrátit s žádostí o pomoc na zdejší oddělení Policie ČR nebo na odbor sociální péče a zdravotnictví ÚMČ Praha 13. Totéž může udělat i ten, kdo se domnívá, že je ohrožen jeho známý, kamarád, soused. Naše oddělení sociálně právní ochrany dětí se důkladně zabývá i případy, které jsou oznámeny anonymně.
Kontakty:
Policie ČR , místní oddělení Stodůlky, Mukařovského 1985/5 – tel. 974 855 740
Policie ČR, místní oddělení Košíře, Běhounkova 2301/19 – tel. 974 855 710
Úřad MČ Praha 13, Sluneční náměstí 2580/13, odbor sociální péče a zdravotnictví, Blanka Exnerová – tel. 235 011 530