Návrat k normálu nebude jednoduchý, ale zvládneme to
V září 2018 přivítala své první žáky ScioŠkola sídlící v Prusíkově ulici v obchodním centru na Velké Ohradě. Většina škol v naší městské části má nějaké zaměření, kterým se od těch ostatních liší. A ScioŠkola je další alternativou. Před více než rokem jsme zveřejnili rozhovor s ředitelkou školy Monikou Kohoutkovou – Škola, kde špatné známky nehrozí, díky kterému jsme se seznámili s jinou formou výuky. Formou, kdy by všechny děti měly dosáhnout určité úrovně v základních oblastech a měly možnost se mimořádně rozvinout v oblastech svého zájmu. Tentokrát si s paní ředitelkou a její zástupkyní Jaroslavou Tykalovou budeme povídat o tom, jak on-line nebo chcete-li distanční výuka ovlivnila chod školy, která má řadu zvláštností.
Paní ředitelko, forma výuky ve ScioŠkole je ve srovnání s jinými školami skutečně dost odlišná.
Teď by asi bylo namístě, abych zmíněné zvláštnosti trochu ozřejmila. Úvodem – i naše škola se samozřejmě řídí legislativou. Máme také své tematické plány, které vychází z našeho školního vzdělávacího programu s názvem Kořeny, který vychází z Rámcového vzdělávacího programu. Tedy také my, i naši žáci a jejich rodiče ví, co mohou očekávat, jaké znalosti získat a v jaké dovednosti je přetavit. V tom se myslím nijak nelišíme. Rozdíl je v tom, že v naší škole nejsou učitelé, nýbrž průvodci. Naše koncepce staví primárně na autonomii a jedinečnosti žáka, kterého chceme na cestě výchovy a vzdělávání provázet. Nechceme děti jen zahlcovat informacemi, mentorovat je a poučovat. Vytváříme jim prostor pro jejich rozvoj. Nejprve pro ně vytváříme bezpečné prostředí, aby si mohly věci uvědomovat, aby jim nenaskakovaly automatismy a návyky, nýbrž aby se rozjelo jejich vlastní myšlení. Děláme to například tím, že žáky neznámkujeme, nýbrž jim dáváme zpětnou vazbu a oni nám, všichni se oslovujeme jménem, tykáme si.
Tykání, žádné známky... To je opravdu neobvyklé.
Máme s tím velmi dobré zkušenosti. Odstranili jsme tak první „bariéru“, která se při vstupu do nového prostředí mezi dítětem a cizím dospělým může vytvořit. Díky tomu u dětí pozorujeme, že jsou otevřenější, upřímnější, dokáží problémy pojmenovat a hledat řešení, hájit své názory, ale také přijímat oprávněnou kritiku. Tohle se nám výrazně osvědčilo v současné době distanční výuky, kdy děti „nekamuflují, že jsou připojení, neopisují nebo se při oslovení neodpojí“. Naopak diskutují s námi, na on-line hodiny se leckdy připojí i dříve, mají zapnuté kamery a samy přichází s tím, jak se vzájemně inspirovat a motivovat...
Pojďme se teď podívat na ten poslední rok. Ten potrápil a trápí nejenom děti a jejich rodiče, ale samozřejmě i pedagogy. Ve vašem případě průvodce.
Školy se zavřely už několikrát, byť s různou modifikací, a pokaždé to bylo úplně jiné. Řekla bych, že poprvé jsme všichni byli v jakési euforii. Všechno jsme se vlastně učili za pochodu, někdy zároveň spolu s žáky, někde byli oni i rychlejší, vzali jsme to jako výzvu – my, žáci i rodiče. Postupně jsme zjišťovali, jaké možnosti nám on-line výuka nabízí a všechny nabyté poznatky stále zúročujeme. Motivace a to ohromné zapálení byly doslova nakažlivé. Všichni byli prostě skvělí. Řekla bych, že ten elán nám vydržel až do opětovného návratu dětí do školy. A to byla další euforie. Byla jsem doslova unešená z toho, když ne děvčata, ale kluci, v té době šesťáci, přišli a povykovali: „Školičko moje!“ Takže do prázdnin to bylo opravdu fajn.
A další uzavření školy? To už muselo jít všechno skoro samo.
To nikdo nečekal, byla to hodně studená sprcha. Po technické stránce je všechno v pořádku, ale žáci, to je něco jiného. Překvapilo mě, že vlastně najednou jako by ani nevěděli, co všechno zvládli, jak byli dobří, jak jim to šlo... Totéž jsem začala vnímat i u rodičů. Mnozí jsou ve větším stresu, do toho se někdy promítnula situace doma, ať už z pohledu zdravotního nebo ekonomického... To vše se přenášelo na děti, z nich na nás a spirála stresu se rozjížděla naplno. Na děti doléhá apatie, všechno je přestává bavit. Zápal a jiskru, chuť se do něčeho pustit přinesly možnosti setkávání jeden na jednoho a skupinové konzultace. A taky práce na ScioKompetencích. To si ale necháme na příště.