Chci, aby lidé mohli vnímat jedinečnost každého zvířete

Začátkem loňského roku nastoupil do funkce ředitele Zoologické zahrady Praha Miroslav Bobek. Po roce jeho působení jsme ho zašli malinko vyzpovídat.

 

Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodl odejít z místa ředitele Českého rozhlasu Online a šéfredaktora rozhlasové stanice Leonardo? Přestala vás bavit práce v rozhlase nebo jste jen zatoužil po změně?

S pražskou zoologickou zahradou, ale i se zoo ve Dvoře Králové nebo v Chomutově, jsem spolupracoval už velmi dlouho. Ostatně vystudoval jsem zoologii a věnoval se popularizaci přírodních věd… Když tedy odešel Petr Fejk a bylo vypsáno výběrové řízení na nového ředitele, byla to ohromná výzva. Navíc přišla v době, kdy jsem zvažoval, zda a jakým způsobem vůbec v Českém rozhlase pokračovat.

K výběrovému řízení jste už musel jít s určitou vizí, jakým směrem by se pod vaším případným vedením měla pražská zoologická zahrada ubírat. Co jste nabídnul, že to zabralo?

Tvrdil jsem a říkám to dodneška, že je nutné navázat na to, co zde udělal doktor Fejk a udržet úspěch zoo. Každý jsme samozřejmě jiný a já jsem už ve svém projektu kladl na některé věci trošku větší důraz než on. Zejména jsem chtěl a chci klást větší důraz na prezentaci živočišných druhů v souvislostech, přál bych si, abychom zvířata představovali jako individuality a také abychom se víc věnovali projektům na ochranu ohrožených druhů... Ale myslím, že vedle koncepce sehrála roli i moje dosavadní práce. Výběrové řízení bylo složité a náročné a jsem šťastný, že jsem uspěl.

Do funkce ředitele jste jistě nastupoval s určitými představami. Jaká pak byla skutečnost?

Já si ještě pořád připadám jako na tobogánu, kdy se kolem mě všechno míhá. Chci tím říci, že jsem neustále vystavován novým impulzům, musím se pořád učit. Přesto si nemyslím, že by mě něco vyloženě zaskočilo. O zoologické zahradě jsem poměrně dost věděl, lidi už jsem také řídil a s tím tobogánem jsem vlastně počítal... Ale je pravda, že něco jsem musel revidovat. Například musím připustit, že mnohé jde daleko pomaleji, než bych si představoval a než bych chtěl.

Takže jste rámcově věděl, do čeho jdete. Vyskytlo se něco, s čím jste ale nepočítal ani náhodou?

Jeden problém, se kterým se vyrovnávám dodneška, je fakt, že mi zahradu nemohl Petr Fejk předat. Nejenom že jsme se alespoň na nějakou dobu nepřekryli, ale tady dokonce po nějakou dobu bylo prozatímní vedení. Petr Fejk odešel k 31. říjnu, já jsem přišel k 1. lednu. A to se stalo základem řady problémů a celá situace pro mě byla o to složitější.

Ještě dřív než přišlo ředitelování, vás lidé znali jako autora a vedoucího projektů Africká a Nová odysea a také Odhalení. Dost jste psal, dokonce i pohádky. Budete mít na takovéto aktivity ještě čas?

Bohužel i do zoo – ke zvířatům a za kolegy – se dostanu mnohem méně, než bych chtěl. Strašně moc času mi zabírá to, co by šlo nejspíš označit jako úředničina. Současně však zoo poskytuje nesmírně široké možnosti pro uplatnění kreativity, ať už je to vymýšlení nových expozic, marketingových kampaní, různých projektů... A psaní? Píšu alespoň pravidelné sloupky do jednoho týdeníku...

Co změně vaší profese říkala rodina?

Já jsem vždycky trávil v práci hodně času. Teď ho mám ještě o něco míň, ale na druhou stranu pro děti je docela výhra mít tátu ředitelem zoo. Dostat se ke zvířatům, to je pro moje děti, kterým je 5 a 10 let, něco úžasného. Když jsem viděl jejich nadšení, inspirovalo mě to k tomu, abychom v zoo zřídili pro školáky přírodovědný kroužek.

Rok je a není dlouhá doba. Jaký byl?

Byl například ve znamení narození gorilího mláděte, příchodu velkých želv a tapírů čabrakových, představení člunozobců afrických, vylíhnutí dvaceti varanů komodských… Zkrátka ve znamení spousty událostí, které se týkaly zvířat. Otevřeli jsme mj. novou expozici vodních ptáků a především byla zahájena stavba nového prostoru pro slony, hrochy a antilopy. To je skutečně ohromný a velkorysý projekt! Probíhala také rekonstrukce Gočárových domů. Rozjeli jsme i další investiční akce, mimo jiné jsme budovali zázemí pro větší využití informačních technologií a pro technologické projekty. Spustili jsme kampaň Seznamte se!, v níž představujeme nejenom živočišné druhy, ale konkrétní jedince s jejich jmény, vlastnostmi i příběhy. To samozřejmě nejsou jenom billboardy, jsou to i aplikace na facebooku, informace o zvířatech, jejich profily na internetu... Daleko víc jsme se začali věnovat našemu angažmá v ochraně ohrožených druhů. Když se půjdete podívat do našeho Vzdělávacího centra, je tam výstava o tom, jak pomáháme ochraně goril v Africe. Ale samozřejmě jsme se hodně zamýšleli nad budoucím rozvojem naší zoo. Tady je například studie expozice velemloků. Jsou to největší obojživelníci světa, kteří mj. inspirovali Karla Čapka k napsání Války s mloky. Velkou pozornost věnujeme i tomu, abychom naše příznivce informovali o dění v zoo. Facebookový profil Zoo Praha se už blíží k sedmasedmdesáti tisícům fanoušků. Myslím, že v České republice není žádná instituce, která by měla tenhle počet příznivců.

Všechno, co jste udělali a co připravujete, stojí peníze. Dotknou se zoo úsporná opatření, která už někde probíhají, jinde se připravují?

Naše zoologická zahrada má za sebou naštěstí silnou Prahu. Věřím, že ta na provoz, ale i na dobudování nového prostoru pro slony, hrochy a antilopy, prostředky najde. Současně bych chtěl zdůraznit, že jsme z velké míry soběstační. Naše příjmy ze vstupného, ale i z dalších aktivit, jsou poměrně vysoké.To všechno nám umožňovalo, umožňuje a doufám, že i do budoucna bude umožňovat další velkorysý rozvoj.

Vstupné do zoo není úplně levné. Myslíte si, že se vám podaří jeho výši alespoň zachovat?

Byl bych opravdu rád, kdybychom základní vstupné zachovali. Současně bych trochu polemizoval s tím, že je až tak vysoké. U nás návštěvník zaplatí vstupné a může tady být celý den. Když jdete do kina, jste tam dvě hodiny a cena je úplně stejná.

Co se v nejbližší době změní?

Věřím, že představíme další výjimečné živočichy a že budeme slavit další chovatelské úspěchy. Pracujeme však i na tom, abychom v nejbližší době důstojně a účelně využili Gočárovy domy, a rovněž abychom změnili navigační a informační systém. To je zrovna jedna z věcí, která trvá déle, než bych si přál. V dlouhodobějším horizontu bychom se měli zaměřit například také na botanickou úpravu zahrady. Rok 2011 však bude především ve znamení oslav 80. výročí otevření Zoo Praha a také prestižní konference Světové asociace zoologických zahrad (World Association For Zoos & Aquariums -WAZA), která se uskuteční právě v Praze.

Pražská zoologická zahrada se řadí mezi deset nejkrásnějších na celém světě. Tuto pozici nebylo snadné získat, ale těžší asi bude si ji udržet.

Máme z toho výsledku samozřejmě obrovskou radost, ale na druhou stranu to, že naše zoo je sedmá nejkrásnější na světě, bych nepřeceňoval. Snažil jsem se zjistit, kdo, kdy, jak často tento žebříček sestavuje, a pokud mám správné informace, šlo o jednorázovou anketu, která se neopakuje a nemá úplně pevná kritéria. Tohle sedmé místo tedy ani nelze dost dobře obhajovat či umístění ještě zlepšovat. Ale skvělou pověst a významnou pozici naší zoo je potřeba udržet. Především ve vztahu k Pražanům a k návštěvníkům obecně. Zoo je provozována hlavním městem, patří mu, ale její význam Prahu přesahuje. Je to vlastně česká národní zoo, byť jejím provozovatelem je Praha. Její význam přesahuje hranice České republiky i Evropy jak chovatelskými úspěchy, tak angažmá v záchraně ohrožených druhů, například koně Převalského. To všechno jsou věci, ve kterých je nutné pokračovat.

Zoo Praha pořádala v podstatě celoročně širokou škálu doprovodných akcí. Zůstane jejich nabídka zachována?

Nejen zachována, ještě počet akcí rozšiřujeme. A snažíme se je dělat neotřelým způsobem. Například když jsme představovali Kvídu, samici hrabáče kapského, spojili jsme to se Dnem hmyzožravců a návštěvníci měli možnost ochutnat jídla připravená z hmyzu. Vím, že to může vyvolat ambivalentní reakce, ale proč to nezkusit. Samozřejmě však největší důraz klademe na akce tradičnějšího charakteru.

Jaká je nyní, když přívaly sněhu zasypávají Prahu, návštěvnost?

Mě strašně mrzí, že Češi nejsou zvyklí v zimě do zoo chodit. A je to obrovská škoda, protože když napadne sníh, je neuvěřitelně půvabná a krásná. O večerní procházky po zoo je však veliký zájem bez ohledu na počasí. I v zimě to je nezapomenutelný zážitek. Musíme zimní zoo více zatraktivnit a ještě lépe ji tomuto ročnímu období uzpůsobit. Nyní jsou nejčastějšími návštěvníky Rusové, kterým tolik zima nevadí.

Jsou nějaké žhavé novinky, o kterých byste se chtěl zmínit?

Až STOP vyjde, už tak žhavé nebudou, ale dnes... Z Belfastu k nám přijede další gorilí samice. Před pěti lety to byla Kamba, nyní je to Bikira, což ve svahilštině znamená panna. Je jí 15 let. Byla vychována lidmi a žila ve skupině bez mláďat, takže to, jak o mládě pečovat, musí teprve „okoukat“. Doufejme, že se v Praze dočká vlastního potomka…
A kolem Vánoc očekáváme příchod skutečně dvou bizarních zvířat, která chová jen velmi málo zoologických zahrad. Budou však muset do karantény, takže je představíme asi až někdy v lednu. Bylo by proto předčasné prozrazovat, o jaké tvory jde, ale držte nám palce, ať skutečně přijedou a jsou v pořádku!

Při zmínce o nové gorilí slečně jsem si vzpomněla na narození Moji, prvního gorilího mláděte. To vzbudilo naprosto ojedinělou pozornost. Myslíte, že se najde jiné zvíře, jiný živočišný druh, kterému by se povedlo něco podobného?

Můj pohled na gorily je velmi osobní. Jak už bylo řečeno, vymyslel jsem projekt Odhalení a s gorilami pracuji dál. Moja je pomohla vyzdvihnout na piedestal popularity. Nemyslím, že se něco podobného dá v dohledné době zopakovat. Upřímně, já ani takový cíl nemám. Ano, gorily jsou pro mě číslo jedna, ale daleko důležitější než jejich popularita je skutečnost, že pomáhají svým příbuzným volně žijícím v tropických deštných lesích střední Afriky. Naše kampaň Seznamte se! je vlastně snaha tu popularitu, byť už nebude taková, rozvrstvit na další druhy zvířat a další konkrétní jedince.

O pomoci ohroženým druhům ve světě se hovoří poměrně často. Už méně se mluví o ohrožených druzích u nás. Pomáhá pražská zoo i jim?

Samozřejmě se angažuje i v ochranářských projektech, které se týkají naší fauny. Jsou to různé reintrodukční programy i výzkumné projekty, třeba kurátora chovu plazů Petra Velenského, které se týkají užovek atd. To angažmá nesměřuje jenom do zahraničí, ale i do České republiky. Ano, i to je role zoologických zahrad. Od narození Moji je jasné, že přijde den, kdy bude muset odejít. Je to tak. Richard už o ni jeví zájem, takže začala dostávat antikoncepci. To nám pomůže její odchod poněkud oddálit. Určitě ještě tak rok tady bude. Kam půjde potom, zatím nevíme, to nám doporučí mezinárodní koordinátor chovu.

Budete mít šanci sledovat její další osud?

Moja je naprosto výjimečná a její další osud nás bude vždycky zajímat. Už nyní vymýšlíme, jak to udělat. Úžasný by byl třeba internetový přenos, který by se pouštěl u pavilonu goril, aby se lidé mohli podívat, jak se jí v novém domově daří. Přece ji nemůžeme jen tak „někam“ dát a zapomenout na ni...

Eva Černá

Mgr. Miroslav Bobek

• Narodil se 10. února 1967 v Mladé Boleslavi. Vystudoval zoologii na Přírodovědecké
  fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1993 do 2009 byl zaměstnancem Českého rozhlasu. V lednu 2008 převzal Čestnou medaili Vojtěcha Náprstka, kterou uděluje
  Akademie věd ČR za popularizaci vědy.
• Je ženatý, spolu s manželkou Klárou, která pracuje jako genetička, synem a dcerou bydlí v Praze 13.