V době bronzové tady bylo živo
V době bronzové tady bylo živo
V průběhu doby bronzové (2 200 – 750 př. n. l.) se po Evropě rozšířila znalost výroby bronzu – slitiny mědi a cínu, rozvinula se také těžba těchto surovin a obchod s nimi. Z bronzu se vyráběly předměty používané ve všech oblastech lidské činnosti – nástroje, zbraně i ozdoby. Ve starší době bronzové byly Čechy ústřední oblastí únětické kultury (2 200 - 1 550 př. n. l.), nazvané podle pohřebiště, objeveného v 19. století v Úněticích na dnešním severním okraji Prahy.
Na území Prahy 13 známe tuto kulturu především z pohřebišť, která byla prozkoumána při stavbě obytných souborů Lužiny, Nové Butovice a nejnověji i Západního Města. Zemřelí byli pohřbíváni převážně jednotně, ve skrčené poloze na pravém boku, s hlavou přibližně k jihu a obličejem obráceným k východu. Hroby měly často vnitřní kamennou konstrukci. Jejich výbavu, proti předchozím obdobím bohatší, tvořily kvalitně zpracované keramické nádoby, bronzové dýčky a šídla, jehlice, záušnice a korálky i náhrdelníky z jantaru a bronzových spirálek.
Výjimečným nálezem jsou čtyři zlaté kličkovité záušnice. Při záchranném archeologickém výzkumu v prostoru Západního Města byly odkryty také části půdorysů šesti tzv. dlouhých domů. Jejich stěny z kůlů a dřevěných sloupů zanechaly v zemi stopy v podobě kůlových a sloupových jam, vytvářejících souběžné řady. Zda pocházejí opravdu ze starší doby bronzové, prokáže až další pokračování výzkumu.
Stopy po kultuře mohylové (1 550 - 1 200 př. n. l.) ze střední doby bronzové představují zahloubené objekty se zlomky keramiky a zvířecích kostí, objevené v bývalé Dezortově pískovně mezi dnešní Kovářovou a Oistrachovou ulicí, a keramické zlomky z různých míst dnešního sídliště Lužiny.
V průběhu mladší doby bronzové na území Prahy 13 žil také početný lid kultury knovízské (1 200 – 900 př. n. l.), která podle převládajícího žárového způsobu pohřbívání patřila do tzv. okruhu popelnicových polí a množstvím svých osad dosáhla největší hustoty osídlení v celém našem pravěku. Rozsáhlá sídliště této kultury se nacházela v prostoru obytných souborů Stodůlky a Lužiny, husté knovízské osídlení ukázaly i povrchové průzkumy po obou stranách Prokopského potoka.
Pozůstatek sídliště štítarského stupně knovízské kultury ze závěru doby bronzové (900 - 750 př. n. l.) byl nově objeven při záchranném archeologickém výzkumu na území vznikajícího Západního Města. Byly odkryty především zásobní jámy a další výkopy, které souvisely s pravěkou stavební činností. Většinou se později používaly jako odpadní, protože obsahovaly velký počet zlomků keramiky a zvířecích kostí. Pozůstatek výrobního objektu z konce doby bronzové, tvořený dvěma propojenými jámami se zlomky keramiky, byl odkryt také na polykulturní lokalitě v místě nového sportoviště v Centrálním parku.