Neumím sedět a nečinně se dívat

V listopadovém STOPu jsme se rozloučili s rubrikou Zeptali jsme se za vás, ve které jsme si postupně povídali se všemi radními Prahy 13. Protože ale na funkci člena rady rezignoval z pracovních důvodů Lubomír Chudoba a zastupitelstvo zvolilo novou členkou rady Evu Montgomeryovou, máme tady ještě jedno pokračování. Také nové člence rady jsme položili pár otázek.

Ačkoli jste křtěná Vltavou, cesty osudu vás na pár let zavedly dost daleko nejen od Prahy.

To je pravda. Narodila jsem se na Štvanici, takže k Vltavě jsem měla opravdu hodně blízko. V Praze jsem vyrostla, vystudovala střední ekonomickou školu, nastoupila do prvního zaměstnání. Po roce jsem začala studovat tlumočnictví a překladatelství na Univerzitě 17. listopadu, ale poznala jsem budoucího manžela a po dvou letech byl se studiem konec. Vdala jsem se do Velké Británie, přišly děti, mám dceru a syna, takže na návrat ke studiu zrovna moc času nebylo. Fakultu sociálních věd na Karlově univerzitě – obor žurnalistika jsem vystudovala až po návratu z Anglie.Od té doby mě živila novinařina. Teď už jsem doma a ohromně si to užívám.

Po návratu z Anglie jste začala bydlet na třináctce?

Ono to nebylo zas až tak jednoduché. Vrátila jsem se jen s dětmi a nějakou dobu jsme bydleli u maminky. V roce 1987 jsem díky zaměstnavateli dostala byt, tehdy ještě na Jihozápadním Městě. To byla část Prahy, kterou jsem vůbec neznala, jezdilo se autobusem z Anděla a já ani nevěděla, kde mám vystoupit. Často vzpomínám na to, když jsme se šly s maminkou podívat na můj nový byt a ona po cestě zapadla do nějaké díry. V kozačkách měla bláto a sníh a tehdy křičela: „Tak sem mě už nikdy nikdo nedostane.“ Jak se říká, nikdy neříkej nikdy, nakonec se sem také přestěhovala a byla tady moc spokojená.

Za ty roky se Praha 13 změnila k nepoznání

To je pravda. Metro, obchody, nová zeleň, dětská hřiště... To všechno postupně dělalo sídlištní život příjemnější.Hodně se zlepšilo, ale řekla bych, že už by se mohla přestat zahušťovat zástavba. Smůla je v tom, že když jde o soukromý nebo magistrátní pozemek, těžko se tomu zabrání, i když Praha 13 k určitým projektům vydá nesouhlasné stanovisko.

Přesto, že jste dělala časově a psychicky náročnou práci, asi vám něco chybělo. Vstoupila jste do politiky.

Bylo to asi něco ve mně, neumím jen tak sedět a nečinně se dívat na to, kam se život kolem nás ubírá. Byl to zkrátka zájem o veřejný život.Toto je moje první volební období, takže všechno je to pro mne nová zkušenost.

K tomu jste rovnýma nohama spadla do funkce, která je ještě zodpovědnější než práce v zastupitelstvu.

Přiznávám, že to bylo dost nečekané, ale věřím, že v této funkci uspěji. Je to velká zodpovědnost, ale beru to jako svou povinnost a službu občanům.

Co byste ráda ovlivnila, co byste si přála, aby se podařilo?

Máme programové prohlášení, s kterým se ztotožňuji, a samozřejmě se budu snažit svým dílem přispět k jeho plnění. Ale pokud se ptáte, co je mému srdci nejbližší, tak je to sociální politika. Vždycky jsem měla vyvinuté sociální cítění a vidím, že v tomto směru je potřeba udělat ještě kus práce. Mnohé se podařilo, ale pořád je co řešit. Jde o to, aby se naplnily základní lidské potřeby, aby lidé měli střechu nad hlavou, teplo, jídlo. A pokud to nemají, je nutné jim pomoci. Existuje fungující systém, který nabízí řadu možností. Důležitá je nejen prevence, ale například i terénní programy, osvěta... A tady vidím i roli médií, která by měla povědomí společnosti více směrovat k tomu, abychom spolucítili s lidmi v tíživé životní situaci. Do té se ostatně můžeme dostat všichni. Občas v rozhlase slyším písničku Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka Ať smolařům je hej. Je dobře, že si na ně tito velcí umělci vzpomněli. Píseň je sice adresovaná někomu jinému, ale možná přispěje k tomu, aby stát a obce přestaly na sociální oblasti tak šetřit.

Jste připravená i na kompromisy a ústupky?

Myslím si, že kompromis do politiky patří, není možné něco prosazovat silou. Jsme koalice, tudíž je nutné, abychom se rozumně domluvili. A to někdy bez ústupků nejde. Jenom je potřeba, aby je dokázali udělat všichni, aby nebyly jednostranné. Ale já se domnívám, že všichni směřujeme k jednomu cíli, a sice udělat maximum pro to, aby se tu lidem dobře žilo.

Rada řeší a bude řešit řadu problémů. Co vy osobně považujete za nejdůležitější?

Pro mě je to určitě dům seniorů. Populace tady stárne, což vidíme i z demografických studií. Poptávka po ubytovacích kapacitách typu, které nabízejí domy seniorů, se bude zvyšovat. Dále je to kamerový systém.Obávám se, že zhoršující se finanční podmínky lidí s sebou mohou přinést nárůst kriminality. Samozřejmě je to už mnohokrát zmíněné parkování a také startovací byty. Bydlení je jedna ze základních potřeb lidí, především rodin s dětmi. Je nutné, aby byla stanovena pevná pravidla, která by zaručovala, že tento byt získají opravdu ti, kteří ho potřebují.Osobně vítám všechny iniciativy, které vedou k tomu, aby se lidem, kteří to nejvíce potřebují, pomohlo.

I když se lednový STOP k většině čtenářů dostane až po vánočních svátcích, teď, když si spolu povídáme, Ježíšek teprve klepe na dveře. Jak se na tyto sváteční dny chystáte?

Něco upeču, udělám vánočky, salát, kapra, pak zazvoní zvoneček, přijde Ježíšek a přinese dárečky. Samozřejmě nesmí chybět vánoční hudba a pohádky. Nejvíc mě na těchto dnech přitahuje určité tajemno. Kouzlo českých Vánoc je nezaměnitelné a doufám, že se nikdy nevytratí.

Co byste ráda našla pod stromečkem?

Nějakou knížku, kosmetiku, možná parfém. Jsou věci, které bych chtěla, ale Ježíšek o tom neví, takže se nechám překvapit.

K předvánoční době patří také úklid. Jsou některé práce, které zrovna nemusíte?

Mě v podstatě uklízení baví. Ale když se ptáte, co mě nebaví, tak je to asi žehlení a drhnutí podlahy.

Teď možná máte víc času na koníčky.

Vždycky jsem ráda četla a cestovala. Ráda poznávám nová místa, nové lidi a jejich zvyky. Dřív jsem se také hodně věnovala sportu. Hrála jsem závodně volejbal, závodně jsem tancovala a v podstatě nebyl sport, který by mi nešel. Dnes už to s tím sportováním není tak žhavé, ale když mám příležitost, s chutí si zaplavu nebo vyjedu na kole.

Zmínila jste, že ráda čtete. Je nějaký žánr, který preferujete, nebo autor, po kterém ráda sáhnete?

Mám ráda každou dobrou knížku. Detektivky, historické romány a poslední dobou je to literatura faktu.

Co říci závěrem?

Chtěla bych popřát všem občanům Prahy 13, aby nový rok byl pro všechny šťastný. A ať i smolařům je hej.

Eva Černá