Stalo se v lednu: Trampoty s vlajkou
Vlajka, hymna a státní znak tvoří nejznámější symboly českého státu. Na svou státní vlajku můžeme být hrdí. Cesta k ní nebyla jednoduchá a spory o jejím užívání trvají dodnes. Koncem r. 1918 ustavená komise posuzovala 50 nových návrhů státní vlajky: 1 od amerických Slováků, 1 osobní generála Štefánika a 1 společný s grafikem Vojtěchem Preissigem, 14 návrhů samotného Preissiga, 4 od prof. Bendy, 5 od J. Jareše a také 24 dalších. Vyhrál návrh člena komise a archiváře ministerstva vnitra Jaroslava Kursy, složený ze dvou vodorovných pruhů, rudého a bílého s vloženým modrým klínem. Pro ověření s ní jezdily dva parníčky po Vltavě a vlajka byla pozorována v přírodě, ve městě, za svitu slunce i za večerního šera a bylo shledáno, že „svým seskupením i tvarem vyhovuje, poněvadž je zdaleka rozeznatelná“. Po prodloužení modrého klínu byla v roce 1920 (do té doby se užívalo červenobílých barev Českého království) přijata jako vlajka Československa. Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava se vlajky s klínem neustále vyvěšovaly. Po protestech říšského protektora K. H. Franka pak mezi lety 1939 – 1945 platila trikolora v barvách ústavy z r. 1920. Dnes už si nikdo nevzpomene, že od 13. března 1990 do 31. prosince 1992 Česká republika užívala opět červenobílou vlajku Českého království, totožnou s Polskem. Při následných jednáních a odškodněních po rozpadu Československa se nakonec Slovensko rozhodlo použít trikoloru jako za války a vložit na ni slovenský státní znak. Úplnou perličkou je dnešní používání vlajky bývalého fašistického Slovenského štátu současnou Ruskou federací. Zákonem České národní rady od 1. ledna 1993 pro Čechy zůstává vlajka z roku 1920 stále platným oficiálním symbolem a je i po 96 letech pořád moderní. A jediné, co má společného s ostatními vlajkami, je vítr.