Zpravodaj městské části Praha 13

Vydavatel: Rada MČ Praha 13, Sluneční náměstí 13, 158 00

Rozum nebo city?

„Dobrý den, paní doktorko. Již několik let pracuji na jednom pracovišti, kde mi spousta věcí nevyhovuje. Už mnohokrát jsem uvažovala o tom, že dám výpověď a půjdu jinam, ale vždy jsem si to rozmyslela. V poslední době je zase víc práce a vztahy se komplikují. Nejsem tam  spokojená. Když se mám koncem měsíce rozhodnout, zda podám výpověď, je mi úplně špatně, v hlavě mám zmatek a nevím, co s tím.“

„Sepsala jsem si seznam vlastností, které bych ráda našla u svého budoucího partnera. Za čas jsem potkala muže, který splňuje snad všechna moje (rozumová) očekávání, ale pořád si nejsem úplně jistá, jestli je to ono. Nějak nejsem šťastná.“

„Hledám si nové zaměstnání. Vždy napíšu motivační e-mail na nabízenou pozici a CV, ale většinou ho ani neodešlu. Pocitově myslím, že by mi v téhle firmě nebylo dobře. Na jednom pracovním pohovoru jsem i byl, ale nějak jsem si neuměl představit, jaká náplň práce by mě čekala. A jestli by mi vyhovoval kolektiv. Postoupil jsem do druhého kola, ale už jsem tam nešel. Napsal jsem znovu několik uchazečských e-mailů, ale asi to nebylo ono, neodeslal jsem je. Cítím se nejistý a zmatený, ale rád bych si našel práci.“

Každému z nás se někdy stalo, že neví, jak v životě dál, neví si rady, řeší problém, který se mu zdá neřešitelný. A i když naše okolí vnějším pohledem nechápe, proč si situaci sami zdlouhavým nebo uspěchaným, chladnokrevným neemočním nebo citově zmítaným rozhodnutím komplikujeme, pro nás samotné je řešení nepřehledné a složité. I výše zmíněné příběhy se mohou zdát neuvěřitelné až nereálné. Ale i velmi schopní, vzdělaní a chytří lidé se dokážou podobně časově, racionálně nebo emočně zacyklit.

Čím důležitější význam řešení dané situace sami dáváme, tím větší stres pro nás rozhodnutí přináší. Při zvýšeném stresu se nám aktivuje úzkost a my máme v hlavě chaos. Zdá se nám, že se snad ani rozhodnout nedokážeme, jaký zmatek uvnitř naší hlavy je (protože při nadhraničním emočním prožívání se jako první naruší schopnost pozornosti a soustředění).

Co je nejsprávnější při řešení konfliktní situace – rozum nebo emoce? Teď hned nebo nikdy? Máme se řídit čistě rozumem a vymyslet nejlogičtější a nejefektivnější řešení? Máme poslouchat emoce a intuici, která je v úzkosti obvykle nečitelná a matoucí? Je třeba se rozhodnout hned? Nebo oddálit situaci a počkat, až se vyřeší sama?

Všechna extrémní řešení škodí! Není správná verze ani ihned ani nikdy, ani pouze logikou, ani jen emočním nasměrováním. Nejefektivnější je použít od všeho kousek, tzv. zlatou střední cestu. Použít logické důvody, ale nechat promluvit i emoce. Dát sám sobě časový limit – termín. Provizorní rozhodnutí nechat pár dní odležet a pak se k němu s rozumným odstupem vrátit.

Ale především – zklidněme se. Každý po svém. Dýchejme, choďme po lese, běhejme, koukejme na vodní hladinu, meditujme, ujeďme 100 km na kole, vnímejme přírodu kolem sebe, koukejme do nebe, pozorujme ptáky... Co je komu libo a u čeho je komu dobře. Čím spokojenější a stabilnější budeme ve chvíli definitivní verze rozhodnutí, tím víc bude pro nás řešení, ke kterému rozumem i emocemi míříme, to nejsprávnější.

Všem čtenářům časopisu STOP přeji stabilní a spokojené vykročení do nového roku 2017 a jenom samá nekomplikovaná rozhodnutí ☺.

PhDr. Hana Jenčová, klinický psycholog, 602 805 633, hanajencova@seznam.cz, www.jencova.cz