Běhounkova ulice
Běhounkova ulice
Podle svých vzpomínek býval velmi hravým a šťastným dítětem z holešovického přístavu. Narodil se v Praze 28. října 1898. Jeho tatínek - strojník na bagru, stavěl pražské hráze, opravoval nábřeží a v zimě sekal led pro zdejší hostince a pivovary. Malý František Běhounek také miloval zamrzlou Vltavu, ale po večerech četl dobrodružné příběhy o polárních výpravách do sněžných plání dalekého severu.
Klukovský sen se mu splnil dvakrát. Do Arktidy zamířil po studiu fyziky na přírodovědecké fakultě UK v Praze a dvouleté stáži v radiologii pařížské Sorbonny u Marie Curie-Sklodowské. Na její doporučení byl r. 1926 přijat jako mladý vědec do expedice Amundsen - Ellsworth - Nobile. Měřil atmosférickou elektřinu a kosmické záření.
Při návratu z druhé cesty k severnímu pólu (1928 s Nobilem) jejich vzducholoď Italia ztroskotala. V prudké sněhové bouři 25. 5. 1928 byla sražena k ledovému poli. Odvátá loď s částí posádky navždy zmizela v bílém pekle vánice. V troskách utržené velitelské kabiny pak čtyři polárníci s Františkem prožili sedm krušných týdnů, než je objevili zachránci z ledoborce Krassin. V posledních letech své vědecké práce se RNDr. F. Běhounek, CSc. soustředil na výzkum radioaktivity v Čechách, včetně posuzování vlivu jaderných zařízení na životní prostředí. Zemřel během léčebného pobytu v Karlových Varech dne 1. ledna 1973. Jestli jste ještě nečetli jeho knížky Trosečníci polárního moře, Lovci paprsků, Robinsoni vesmíru, nebo Ledovou stopou, stavte se někdy v knihovnách naší Třináctky.