Třináctka na úsvitu dějin
Třináctka na úsvitu dějin
V rámci celé Prahy patří dnešní městská část Praha 13 k územím s největší koncentrací stop pravěkého osídlení. Najdeme je především podél vodních toků, které spolu s mírným terénem, úrodnými půdami a příznivým klimatem odpradávna tvořily ty nejpříhodnější podmínky k sídlení. Od doby železné pak byly vyhledávány a využívány také nedaleké výchozy železné rudy.
Okolí zdejších potoků, především Prokopského a Dalejského, je proto pokryto hustou sítí archeologických lokalit téměř ze všech období pravěku. Některé byly objeveny již před více než sto lety, většina ale byla a stále je odkrývána při archeologických výzkumech na novodobých stavbách obytných i rodinných domů, obchodních a administrativních center nebo silnic či inženýrských sítí. Archeologické objevy a dávná historie se odráží také v pojmenování některých zdejších ulic, jako je třeba Volutová, Neustupného či Na Zlatě a další. Nesou jména pravěkých kultur a nálezů, které byly učiněny při stavbě obytných komplexů ve Stodůlkách, na Lužinách či v Nových Butovicích, nebo připomínají významné české archeology či obecně archeologické pojmy.
S rozvojem stavebnictví a průmyslové výroby v Praze zejména od druhé poloviny 19. století vzrůstá úsilí o záchranu archeologických památek a rozvíjí se bádání o nejstarších, písemnými prameny nezaznamenaných dějinách pražského území. Také v cihelnách, pískovnách a na stavbách v místech dnešní Prahy 13 tehdy působili páter Václav Krolmus (1790–1861) a Josef Antonín Jíra, přední amatérští archeologové té doby. Od přelomu 19. a 20. století do konce II.
světové války tu prováděli výzkumy Břetislav Jelínek, Antonín Knor, Ladislav Hájek či František Prošek nebo Jaroslav Petrbok.
Od konce druhé světové války do roku 2006 je archeologie na Praze 13 spjata s Muzeem hlavního města Prahy, jehož archeologové tu realizovali vedle množství drobnějších akcí hlavně rozsáhlé záchranné výzkumy při stavbě velkých sídlišť Jihozápadního Města. V současnosti archeologický výzkum na území Prahy 13 zajišťuje především obecně prospěšná společnost Labrys a částečně též Ústav archeologické památkové péče středních Čech.
Archeologicky dokumentované doklady nejstaršího osídlení dnešní Prahy 13 v období starší doby kamenné - paleolitu (1,5 mil. – 8 000 let př. n. l.) a střední doby kamenné - mezolitu (8 000 – 5 500 let př. n. l.) zatím nemáme.
Paleolit je nejdelší úsek lidské historie, v němž se člověk vyvinul až do své dnešní podoby a dosáhl naší úrovně myšlení, řeči i schopností. V paleolitu i v mezolitu lidé nežili v trvalých sídlech – jako lovci a sběrači byli stále na cestách za potravou. Zbyly po nich kamenné nástroje, vyrobené otloukáním a štípáním, a pozůstatky přechodných tábořišť. Paleolitičtí a mezolitičtí lidé se jistě pohybovali i na území Prahy 13.
Za pravděpodobná naleziště pozůstatků zdejšího paleolitického osídlení jsou považovány jeskyně Prokopská a Řeporyjská, zničené vápencovými lomy ve skalách nedalekého Dalejského údolí již před koncem 19. století. Existují zmínky také o možných paleolitických nálezech v jeskyni kdesi v Zadní Kopanině a údajně mezolitické rohovcové úštěpy se našly v jeskyni nad bývalým koupalištěm v údolí Dalejského potoka.
Na počátku mladší doby kamenné – neolitu (5 500 – 4 500 př. n. l.) k nám přišli a usadili se tu první zemědělci – lidé s kulturou lineární a později vypíchané keramiky. Pro stavbu svých dlouhých dřevěných domů a ohrad pro dobytek používali broušené a vrtané kamenné sekery, tesly a dláta. Vyráběli si keramické nádoby, uměli tkát látky a mleli obilí na kamenných drtidlech. Jejich stopy na území Prahy 13 jsou zatím velmi řídké. Kulturní vrstva s lineární keramikou se našla v pískovně severního dvora v Chabech. Početnější nálezy pocházejí z okolí horního toku Prokopského potoka z lokality Na Dolnici ve Stodůlkách.
Byla tu objevena dílna na výrobu štípaných kamenných nástrojů, jejímž dokladem jsou nálezy hotových nástrojů, jejich polotovarů i početných drobných úštěpů jako výrobního odpadu.
Nalezeny tu byly také broušené kamenné sekerky a jejich polotovary, ploché valounové otloukače, brousky i kostěná šídla. Kulovitá nádobka zdobená rytými liniemi, štípané, broušené i vrtané kamenné nástroje a brousek svědčí o osídlení kultury s lineární keramikou rovněž na známé archeologické lokalitě v poloze na Zavětinách v Řeporyjích.
Vesnice o něco mladší neolitické kultury s vypíchanou keramikou existovala v okolí stodůleckého hřbitova, dále v prostoru ulice Armády a v poloze Na Dolnici, kde byl odkryt žárový hrob s kamenným sekeromlatem, dvěma nádobami a kamenným nástrojem. Kolekci neolitických nálezů doplňuje sídlištní keramika a kamenné nástroje kultury s vypíchanou keramikou z polohy na Zavětinách v Řeporyjích, broušené kamenné sekerky z hradiště Butovice a z Trunečkova pole kdesi v Dalejském údolí.