Nemoc – ne moci
„Dobrý den, paní doktorko. Mám bolesti zad už 15 let. Dle lékařských nálezů mám mnohočetné výrůstky na páteři a také mě bolí kolena. Nemůžu dlouho stát, nemůžu moc chodit, nevydržím dlouho v práci, takže jsem často v PN nebo bez práce na Úřadu práce. Kvůli starostem s páteří nemám čas na hezký život. Stále jen chodím po kontrolách lékařů. Když nemůžu pracovat, mám málo peněz a pak si nemůžu koupit, co bych potřebovala. Rodina mi vytýká, že svoje potíže zveličuju a už se mnou nikdo nemluví.“
„Dobrý den, paní doktorko. Mám již 15 let roztroušenou sklerózu. Je to nemoc, která mě vyřadila z pracovního procesu a komplikuje mi život. Chodím o holi, někdy upadnu, po lécích hodně přibírám na váze. Sebrali mi řidičák, už nemůžu řídit. Ale rozhodla jsem se, že si život chci ještě užít. Každý den chodím 5 kilometrů procházku se svým psem. Zvykla jsem si na to, chodíme i v dešti. Miluju Vídeň, takže někdy si pendolinem zajedu i se svým psem jen tak na kávu a na sachr, něco koupit vnučce nebo na kosmetiku. Hodně čtu. Mým největším snem je jet ještě na Šumavu na výlet.“
„Dobrý den, paní doktorko. Nemůžu spát, ale vím, které léky a v jakém množství mi pomáhají. Dostal jsem nějakou infekci na hlasivky. Nasadil jsem si sám antibiotika, protože jsem potřeboval absolvovat víkendový pracovní výjezd. Situace se zhoršila. Antibiotika mi zbyla z minulé léčby a na tuto nemoc jich bylo málo, po třech dnech jsem si tedy sám nasadil ještě jiná antibiotika. Ani ta nezafungovala. Asi zajdu k lékaři, ale nutně se potřebuji uzdravit za dva dny, protože mě čeká neodkladné důležité pracovní jednání.“
Být nemocný znamená NE MOCI. Nemoc nás vyřazuje z našeho běžného života, vyžaduje léčbu, omezení aktivit a podobně. Nemoc je stav, kdy tělo něco nemůže. Nemocný bývá odkázaný na pomoc druhých. A to mnozí těžce snášejí. V krajním případě může tahle vnitřní nespokojenost vést k ukřivděnosti nebo agresivitě, terorizování rodiny a narušení vztahů.
Jsou různé varianty přístupu k nemoci. Někdo ji bagatelizuje a dělá, že to nic není a často rizikově nedodržuje doporučení lékařů. Druhý extrém je význam nemoci zveličovat a upoutávat tím na sebe pozornost druhých. V obou případech si zaděláváme na velké potíže.
Ti první mohou svůj organizmus přetížit a způsobit si mnohem větší zdravotní problém, než který mají. Pokud s infekční nemocí chodí dál do práce a mezi lidi, navíc ještě bezohledně ohrožují svoje okolí nákazou. Přebírají zodpovědnost a rozhodnutí o nejvhodnějším postupu na sebe a lékařská doporučení porušují nebo ignorují.
Druhý extrém – lékařský nález si vyložíme tak, že je třeba přestat žít a stále se intenzivně věnovat lékařským kontrolám. Spoléháme na to, že nějaký doktor definitivně rozhodne, co máme kdy dělat. Striktně dodržujeme jeho pokyny, ale sami aktivně nepřispíváme. Tento typ pacientů si často bere nemocenské dávky a zůstává doma. Obvykle nepřiměřeně dlouho…rok, dokonce i dva. Některý zdravotní problém ale nevyřeší zůstat rok nebo dva doma. Kromě toho, že taková situace s sebou přinese komplikaci, že zaměstnavatel s námi už třeba ani nepočítá a máme málo peněz. V rámci PN nemůžeme moc chodit ven, máme předem stanovené vycházky a můžeme se začít izolovat od ostatních lidí, kteří žijí plnohodnotný život dál. Může se tedy přidat i deprese.
Jako ve všem platí, že nejmoudřejší je zlatá střední cesta. Extrémy i v tomto ohledu škodí.
Většině z nás se ani v nemoci nechce odvolávat domluvené schůzky, aktivity a plány. Někdy to ale náš zdravotní stav opravdu alespoň na krátký čas vyžaduje. Obvykle, když rezignujeme, odvoláme svoje povinnosti a lehneme si na čas do postele, tak se nám uleví. Dovolili jsme si stonat. Dovolili jsme si vzít čas pro sebe, pro svoje zdraví, pro svůj odpočinek. Po čase, který jsme sami sobě dali na zotavení, se znovu můžeme těšit na všechny aktivity, které máme ve svém životě rádi.
Všem čtenářům časopisu STOP přeji pevné zdraví, a když už onemocníme, tak dovolit sami sobě na krátký čas stonat, abychom se mohli co nejrychleji uzdravit. ☺