Vánoční naděje
Celé křesťanství, jehož ovocem jsou vánoční svátky, je vpravdě náboženstvím naděje, která očekává druhý příchod Krista a připomíná si jeho první příchod. Proto jsou svátky, které před námi stojí, velkou výzvou k naději, a to přesto, že se občas pro někoho stávají beznadějné, neboť se minul s jejich cílem, který byl námi, lidmi takzvaně moderními a humánními, zapomenut. Předmětem i podmětem Vánoc je jen a jen Ježíš Kristus. Trošku jednodušeji řečeno: o Svátcích narození Páně - Vánocích jde o to malé dítě narozené v betlémských jeslích kolem roku nula. Naši předci velmi hezky tuto skutečnost vyjadřovali krásnými zvyklostmi. Vzpomínám, jak mi ještě doma jako dítěti vyprávěli o tom, že při štědrovečerní večeři byla v některých rodinách u stolu jedna židle prázdná - to kdyby přišel Kristus. Jinde zas přijímali pod střechu nějakého chudáka. Nezapomenu nikdy na příběh minulého roku, kdy několik rodin z naší farnosti do svých příbytků přijalo mladého hocha, který neměl kde přes Vánoce být. Ano, dali mu zakusit přijetí, lásku a naději. Vánoce jsou v pojetí křesťanství opravdu praktické svátky vedoucí k činům lásky. Pokus současnosti učinit z nich svátky sobectví a zbavit je tak oné naděje, která je jejich principem, je opravdu ošklivým barbarstvím.
Vzpomněl jsem si v této chvíli na chartu města Campinas v severní Brazílii, v které se mimo jiné píše: Jedině Bůh může dávat naději, ale ty můžeš dávat důvěru svým bratřím. Jedině Bůh je život, ale ty můžeš vrátit jiným chuť k životu. Jedině Bůh může udělat nemožné, ale ty můžeš dělat to, co je možné. Jedině Bůh si stačí sám sobě, ale dává přednost spoléhání na tebe. Proč toto přemýšlení? Protože bych rád nás všechny, kdo bydlíme zde v Praze 13, pozval, abychom znovu naplnili původní smysl Vánoc. Naplňme je nadějí očekávání Krista a jeho lásky. Očekávejme znovu setkání s Kristem, který změnil celý svět, protože přinesl do beznaděje naději. Každým projevem opravdové dobroty a lásky odkazujeme na zdroj naděje, která nekončí. Dejme třeba zpět důvěru těm, kdo již nevěří nikomu, vracejme chuť k životu našim dětem, které z beznaděje či jiných důvodů začaly brát drogy, dělejme to, co je možné. Vyjděme z vlastní ulity a dejme zakusit i jiným to, co možná nikdy nepoznali.