Od jeskyně k modernímu městu - ohlédnutí za výstavou
Skončila první velká výstava o minulosti Prahy 13 a byla to výstava z mnoha důvodů unikátní a jedinečná. Oslovila návštěvníky všech generací jako celek, ale zaujala i svými jednotlivými částmi. Představila průřez dějinami Prahy 13 od pravěku až po současnost a plánovanou budoucí podobu moderního města.Návštěvníci zhlédli poklady Prahy 13 a s úctou postáli především před kronikou pana Františka Vlasáka zachycující život obce Stodůlky.Mottem práce stodůleckého kronikáře se staly verše Viktora Dyka: „Vyrostl jsem z půdy milované/ naslouchal jsem věkům s okem planoucím/ stíny velkých mrtvých mluvívaly ke mně/ kéž tak jako ke mně mluví k budoucím.“ Tato slova podle mého názoru dobře vystihují hlavní cíl výstavy. Pan Vlasák by měl radost, jeho přání se naplňuje i v moderní době.
Skladba vystavených dokumentů byla tak pestrá, že si z ní vybral každý návštěvník, každého něčím oslovila. Před očima obyvatel Stodůlek ožívala místa, kde se dříve nacházely staré zemědělské usedlosti, nejstarší rodinné firmy, cihelny, pily, truhlárny a malé živnosti, ale také volná příroda, pole a louky. Ti nejstarší návštěvníci dokázali pojmenovat každé místo lépe než přiložený popisek, a dokonce poznávali lidi na fotografiích zachycujících místa dávno zaniklá, nezřídka na nich našli sami sebe.
Lidé střední generace se o chvilku déle zastavili u snímků rozestavěných sídlišť na konci 80. let a připomněli si dobu, kdy se ke svému paneláku prodírali zablácenými cestami, přes provizorní můstky z prken, krajinou bez stromů a zeleně. Dnes už se nemusí zavírat ve svých bytech, izolovat se od nevzhledného okolí či zajíždět za kulturou do centra. Je obdivuhodné, kolik aktivních zájmových organizací v Praze 13 pracuje a nabízí bohaté možnosti pro kulturní a sportovní vyžití, pro vzdělání i zábavu.
Děti na výstavě ukazovaly hřiště, kam si chodí hrát, svou školu i svůj domov: „Tady vystupuju z metra, když se vracím ze školy, jdu touhle ulicí nahoru a hned za rohem je dům, kde bydlíme,“ poznávaly nadšeně. Velké pozornosti dětských návštěvníků se rovněž těšila výstava loutek, koňská stříkačka zapůjčená SDH Třebonice, Praga Picollo z roku 1924 ze stálé expozice Automusea Praha a dřevěný automobil ze sochařského studia Bubec Řeporyje. Archivní prameny vhodně posloužily učitelům místních základních škol jako názorný výukový materiál pro vlastivědu, dějepis a výchovu k občanství.
Archeologická část výstavy vhodně doplnila učivo 6. ročníku o pravěku, ostatní panely se daly využít pro bližší poznávání regionálních dějin. Záleželo na učitelích, jak se chopili této jedinečné příležitosti a pracovali s nabízeným materiálem. Příprava výstavy si vyžádala mnoho času, úsilí a obrovské pracovní nasazení celého týmu organizátorů. K úspěšné realizaci přispěla i moderní technika: návštěvníci kladně ohodnotili nápad naskenovat vzácné dokumenty a fotografie na panely. Jednak se nedaly v této podobě poškodit, jednak byly zřetelnější, ostřejší a čitelnější než originály. Mnozí návštěvníci je zhlédli opakovaně. Je proto třeba ocenit, že na výstavu byl vstup volný. Pokud by lidé museli platit, jistě by se nevraceli.
Zajímavě působilo i místo, které organizátoři vybrali pro výstavu. Dětští i dospělí návštěvníci byli zpočátku přesvědčeni, že je výstava umístěna na ledu a zvláště děti se ptaly, zda si s sebou nemají vzít brusle. Mnozí starší lidé díky výstavě poprvé navštívili zimní stadion a pochválili nápad využít jeho prostory mimo zimní sezonu ke kulturním účelům.