Stodůlky a okolí na konci doby kamenné
V závěru doby kamenné, v období zvaném eneolit (4 500 – 2 200 př. n. l.) lidé na našem území poprvé začínají vyrábět a používat kovy, především měď. Vynález kola a oradla i využití zvířat jako tažné síly vede ke zlepšení zemědělských výrobních postupů. Kromě menších vesnic v rovinách lidé osídlují také výšinné polohy, kde staví své ohrazené osady.
Na území Prahy 13 se podobně jako v celé ČR našly pozůstatky řady eneolitických kultur. Centrem staroeneolitického osídlení této oblasti mohlo být hradiště v Butovicích, odkud pocházejí zlomky keramiky a kamenných nástrojů kultury nálevkovitých pohárů a kultury řivnáčské. Lidé kultury nálevkovitých pohárů (3 800 – 3 500 př. n. l.) sídlili ve starším eneolitu také v místech bývalé pískovny u stodůleckého hřbitova a další sídliště této kultury objevili archeologové v Řeporyjích, při záchranném archeologickém výzkumu na stavbě rodinných domů poblíž ulice Ve Výhledu. 
Sestávalo z několika půdorysů kůlových domů a zásobních jam, z nichž jedna obsahovala velké překvapení – keramický buben, asi nejstarší svého druhu v Čechách. Sídlištní objekty s keramikou kultury nálevkovitých pohárů se našly také v prostoru dnešního sídliště Lužiny, kde žili předtím ještě příslušníci další staroeneolitické kultury jordanovské.
V nedávno ukončené první části záchranného archeologického výzkumu na ploše Britské čtvrti vznikajícího Západního Města byla objevena zahloubená část obydlí řivnáčské kultury ze středního eneolitu (3 300 – 2 900 př. n. l.). Uprostřed čtvercového půdorysu se našla jamka po kůlu, který nesl střechu, a řady malých kůlových jamek při západním, severním a východním okraji jako doklad dřevěné konstrukce stěn. Nálezy řivnáčské kultury jsou známé také z bývalé cihelny v Chabech.
V mladším eneolitu žila v prostoru dnešní Prahy 13 především kultura se šňůrovou keramikou (cca 2 800 – 2 400 př. n. l.). Svědčí o tom unikátní skupina pohřebišť, které se objevují v Centrálním parku, Nových Butovicích i přilehlé části Jinonic. Název této kultury je odvozen od způsobu úpravy povrchu keramických pohárů – jejich hrdla jsou zdobena otisky kroucené šňůry. O tom, jak žili lidé této kultury, mnoho nevíme, protože kromě ojedinělých nálezů sídlištní keramiky nejsou zatím známy žádné stopy jejich obydlí. Bývají proto považováni za kočovné pastevce a chovatele dobytka. Více informací však máme o jejich pohřebním ritu. Získáváme je z nálezů striktně upravených a často bohatě vybavených kostrových hrobů, které pravděpodobně bývaly původně na povrchu kryté mohylami. Své mrtvé pohřbívali ve skrčené poloze a podle pohlaví: ženy ukládali na levém boku hlavou k východu a muže naopak na pravém boku, hlavou k západu. Všichni zemřelí hleděli obličejem k jihu.
Nejvýznamnější ze skupiny pohřebišť kultury se šňůrovou keramikou na území Prahy 13 se našlo před stavbou dnešního sídliště Nové Butovice. Výbavu hrobů tvořily početné keramické nádoby rozličných tvarů i velikostí a kamenné nástroje, mezi nimiž vynikají typické, dokonale vybroušené a vrtané sekeromlaty. Podle nich se této kultuře původně říkalo lid bojových sekeromlatů. Z tohoto pohřebiště pochází také výjimečný nález měděných záušnic.
Nejnovější stopy kultury se šňůrovou keramikou odhalil archeologický výzkum, který proběhl na podzim 2007 a na jaře 2008 před stavbou nového sportoviště v Centrálním parku ve Stodůlkách. Byly tu odkryty dva dětské hroby, z nichž jeden obsahoval vedle torzovitých dětských ostatků dvě keramické nádobky, kamennou bulavu a pazourkový nástroj a druhý pět nádobek a také nástroj z pazourku. Podle orientace kosterních ostatků můžeme usuzovat, že v hrobě s kamennou bulavou, položený hlavou k západu, byl pohřben chlapec a v hrobě s nádobkami byla s hlavou k východu uložena dívka. Další čtyři kostrové hroby kultury se šňůrovou keramikou prozkoumali archeologové před stavbou komplexu bytových domů Krásná Hůrka v Petržílkově ulici. Hroby byly silně poničené předchozí stavební aktivitou. Obraz eneolitického osídlení dnešní Prahy 13 doplňují ještě nepočetné hrobové nálezy druhé mladoeneolitické kultury zvoncovitých pohárů (2 700 – 2 400 př. n. l.), zachycené při výstavbě sídliště Lužiny.