Zdravý rozum aneb smysluplný advent
Když se v životě lidí objeví nějaká důležitá událost, zvláště je-li předvídatelná, tak se na ni zpravidla připravujeme. Bývá zcela běžné, že se připravujeme na svatbu, narození potomka, nastěhování do nového domu a podobně.
Podle toho, o jakou událost jde, také vypadají naše přípravy. Například když se připravuji na svatbu, je logické, že především investuji do vztahu se svým partnerem či partnerkou, protože to je to nejpodstatnější pro budoucí život, a teprve na druhém místě je, že k tomu potřebuji opatřit i další věci, jako svatební šaty, prstýnky…
Dá se říci, že na začátku každé velké události si člověk potřebuje jasně uvědomit, na co se připravuje a jaký to má smysl. Jen pak je schopen vybrat si pro přípravu správné prostředky. V opačném případě se může stát, že zůstane zcela nepřipraven, i když se snažil a investoval třeba i velké úsilí.
Advent je doba, která má svůj důvod, svůj cíl. Je čekáním, přípravou na Vánoce, tedy na památku narození Ježíše Krista v Betlémě. V křesťanství, které naší společnosti advent přineslo, je Ježíš Kristus největší dar, který člověk mohl dostat. Dar lásky k lidem i Bohu a dar odpuštění, které velkoryse nabízí Bůh nám a my, jako jeho obraz, ho můžeme, smíme a máme nabídnout sobě navzájem.
Čas adventu je tak velmi důležitý a přitom ho lze jednoduše přehlédnout pod nátlakem okolí či jiných skutečností. Kupodivu tedy vůbec nejsou příliš důležité hmotné dary a honění se za tím, co vše nám nabídnou obchody. Kdybychom tak svým rodinám, přátelům, naší společnosti nabídli evangelní hodnotu možná doprovázenou symbolickým dárkem, udělali bychom pro nás všechny více než obchodním „běsněním“.
Darujme si v rodinách pokoj a ne shon. Darujme si sebe navzájem. Dejme dětem zpět rodiče, ne jen dospělé, kteří vláčí své děti po „kšeftech“ nebo stíhají rychlostí blesku převoz na dětské kroužky a akce. Dejme jim mámu, která se s dcerou baví nejen od volantu auta, aby stihla vše, co diktuje doba, ale jede s ní klidně autobusem či metrem a učí ji žít uprostřed lidí. Mámu, která s dcerou či synem peče perník a pak ho zdobí a tvoří. Dejme jim tátu, který se synem vytváří nové věci a který jen nezírá v sobeckém zaujetí do počítače. Dejme dětem večery plné klidu a povídání bez televize.
Chci říci jedno: učiňme znovu advent pravým adventem. Bůh se nám dává ve svém Synu Ježíši Kristu a vede nás od zákona odplaty a fundamentalistického vnímání litery zákona k pravdě a Lásce. Přijměme tuto Boží dobrotu a sami takto obdarováni pak každý dejme druhému to nejcennější: nezištnou bezpodmínečnou lásku.