Zpravodaj městské části Praha 13

Vydavatel: Rada MČ Praha 13, Sluneční náměstí 13, 158 00

Nespokojenost ve vztahu po třiceti letech

Dobrý den, paní doktorko. Jsem 30 let ženatý, ale poslední asi rok u nás situace začíná být neúnosná. Máme dvě dospělé děti, které se už od nás odstěhovaly, takže bydlíme se ženou spolu už jen my dva. Žena měla vždycky poslední slovo a já mám rád klid, tak jsem radši ustupoval. Mám v práci vysokou řídící pozici, chtěl jsem si alespoň doma od rozhodování odpočinout. Její dirigování se ale stupňuje a začíná být neúnosné. Když není po jejím, můžu klidně prý i odejít. Přece se nebudu po 30 letech manželství rozvádět? Mám ji rád a chci s ní zůstat. Ale chtěl bych klid, odpočinout si od práce, dát si víno, přečíst si knížku. K psychologovi se mnou jít nechce. Má to nějaké řešení?

Pokud jsme nespokojeni ve vztahu, je vhodné udělat nějakou změnu. Je ale rozumné začít od konstruktivních změn, které víc budují než boří. Rozvod manželství mezi konstruktivní řešení vztahu nepatří. Pozor na zrádnost použití termínu „rozvod“ jen tak. Slovo rozvod jako výhrůžka nebo donucovací prostředek nefunguje. Pokud si rozvod nebo rozchod nepřejeme a nejsme k němu plně rozhodnuti, pak tento termín nepoužívejme ani v hádce „jen“ jako výhrůžku. Buď se to časem omrzí a přestane nás partner brát vážně, anebo by se nám to mohlo „splnit“.
Druhý důležitý moment – neobviňujme jen toho druhého. Za dlouhé roky manželství jsme si oba na svoji pozici zvykli – jeden si zvykl, že si svoje jednání může prosadit a druhý, že mu ho umožňuje. Na výsledném stavu máme podíl OBA.
Celá současná situace tazatele je znásobená odchodem dospělých dětí z domova. To jsou velmi náročné adaptační změny. V takové chvíli si můžeme uvědomit více než kdy jindy, že už přestáváme být schopni tolerovat partnerovy odlišnosti. Rozvod by ale byl až krajním řešením. Můžeme nejdřív zkusit mírnější postupy.

  1. Otevřený rozhovor. Pro pozitivní řešení bychom se potřebovali domluvit, pokusit se sdělit partnerovi, že jsme nespokojení, že se nám ve vztahu nežije hezky, co nás trápí, naše přání, případně návrhy. Aby nás druhý poslouchal, nemůžeme začít útokem, výčitkami nebo kritikou, protože se partner bude bránit nebo také útočit. Je potřeba velmi citlivě zkusit partnera znovu získat do pozice „spoluhráče“ – společně vytváříme to, jak se nám spolu bude žít. Jde o hodinářskou práci, kterou je nejvhodnější projít pod vedením odborníka. Přestože je nejvhodnější řešit partnerský problém společně, často ho chce řešit jen jeden. Pro druhého bývá jeho pozice vyhovující a změně se možná bude bránit. Ale vztah jsou spojené nádoby, pokud svoje jednání změní jeden, zákonitě musí dojít ke změně i u druhého.
  2. Dohoda o termínovaném rozestěhování. Pokud nám společný prostor přináší více komplikací než užitku a spolupráce se nedaří, můžeme se zkusit za předem stanovených podmínek rozestěhovat na předem určenou dobu, ne delší 3 měsíců. Odpočineme si od stresů a konfliktů a možná i zjistíme, že některé momenty máme s partnerem rádi. Je rozumné se v průběhu té doby scházet třeba jednou týdně např. v restauraci na večeři, kde nic neřešíme. Jde jen o příjemná setkání, zachování kontaktu. Podmínkou je, aby oba partneři neměli jiné paralelní vztahy – to by nebyl pak čas na zklidnění, ale na postupný rozchod.
  3. Rozvod je až poslední možnost, pokud předchozí pokusy selhaly.Když byli manželé schopni se 30 a více let domluvit, mohli by to zvládnout i nyní. Možná ale jen celou dobu něco snášeli a neřešili svoji nespokojenost. Adaptace na tak velkou změnu může být také náročná, i když s sebou přináší úlevu po dlouholetém přemáhání. Rozvod manželství je vždycky náročný, s pocity selhání na obou stranách.

To už je ale samostatné téma. Přeji vám v životě „spoluhráče“ a správná rozhodnutí.

PhDr. Hana Jenčová, klinický psycholog
www.jencova.cz, 602 805 633, hanajencova@seznam.cz