Za dalšími památnými stromy
Tentokráte se vydáme za památnými stromy na Prahu 9. Dojedeme na stanici metra C Střížkov a vystoupíme východem k hlavní silnici, kde se dáme vlevo podél silnice po žluté. Po chvilce zahneme po žluté do upraveného parku Přátelství s vodními plochami, kolem bronzové sochy básníka Jiřího Wolkera od akademického sochaře Miloslava Šonky, kolem restaurace Parčík, kde je příjemné posezení. Cestou se pokocháme vysázenými stromy, květinami, odpočinkovými místy. Půjdeme kolem prosecké sokolovny, u níž je jedna z několika informačních tabulí naučné stezky, ze které se dovíme, že v roce 1942 v přilehlém kuželníku byly schované padáky parašutistů skupiny Antropoid, jež měla za úkol provést atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha. Schovávali se zde i oba parašutisté Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Vysočanská sokolská jednota byla do odboje zapojena od samého začátku války. Téměř všichni byli za stanného práva po atentátu popraveni. Po žluté dojdeme k trojlodní románské bazilice sv. Václava na Proseku. Podle pověsti ji založil Boleslav I. roku 970. Proběhlo zde několik úprav, například po roce 1471 gotická přestavba, v 18. století byla nad kněžištěm postavena hranolová věž. V roce 1770 byla zřízena nová sakristie za oltářem a rozšířena okna, tyto zásady však narušily stabilitu, a proto byla k zavěšení zvonů vybudována v roce 1783 na přilehlém hřbitově samostatně stojící zvonice. Románská bazilika spolu se zvonicí a hřbitovem tvoří hodnotný soubor architektonických a umělecko-historických kvalit. Z druhé strany na svahu pod zvonicí stojí tři sochy od Zuzany Čížkové Madony ze tří materiálů – mramoru pískovce a žuly. Pod kostelem roste první památný strom na dnešní trase, a to lípa malolistá. Sejdeme dolů na prostranství bývalé prosecké návsi, kde je dole informační tabule o tomto pěkném místě. Za tabulí vidíme viniční sloup, nahoře je opravená socha Pieta, dole je pomník obětem válek. Viniční sloup byl znamením viničního práva. Stával na hranici mezi Prosekem a Libní u silnice nad vinicí Máchalka, kolem které půjdeme.
Dole u hlavní silnice opustíme žlutou a jdeme doprava dolů Proseckou. Můžeme se kochat pohledy na Prahu. Za vinicí Máchalka zahneme vlevo k bobové dráze, kde je další informační tabule o vinicích kolem. Víno se zde pěstovalo dávno před Karlem IV., již za vlády Vladislava I., který svojí darovací listinou kladrubskému klášteru daroval zdejší vinice. Dnes má jméno po posledním majiteli Josefu Máchalovi. Po jeho smrti zde byl meruňkový sad. Dnešní vinice se zrodila v roce 1996 díky vinařskému družstvu sv. Václav. První sklizeň proběhla v r. 2000. Pěstuje se zde osm odrůd révy, například Rulandské bílé, Rulandské modré, Muškát moravský. Vína patří kvalitou mezi naše nejlepší. Projdeme kolem bobové dráhy a dojdeme na parkoviště, které projdeme a vstoupíme do lesa. Na rozcestí odbočíme vpravo kolem oploceného kynologického cvičiště. Touto širší páteřní cestou jdeme stále dolů až vyjdeme na křižovatku se zahrádkami a zde se dáme doprava ulicí Na Labuťce I. U hlavní silnice odbočíme doleva cestou s červeným zábradlím, vlevo k semaforům. U semaforů míříme vlevo a procházíme ulicí Pod Labuťkou. Vlevo za garáží v prostoru bývalého dětského hřiště roste další památný strom, dub letní. Roste pod vrchem Labuťka, kde také bývaly vinice. Na konci ulice jdeme doleva podél výpadovky, pod železničním mostem, za ním hned doleva, přes lávku přes Rokytku, za ní doleva po cyklostezce A 26 proti proudu Rokytky. Vlevo mineme bývalou viniční usedlost Kolčavka. Majitelé se zde střídali. Jeden z posledních majitelů hrabě Deym zahájil velkou přestavbu na šlechtické sídlo, Ubellim v ní pokračoval a kolem založil zámecký park. Generál Thomas of Brady park přebudoval. Citlivým zásahem rozdělil tok Rokytky do několika ramen s jezírky a park předělal na anglický. Bohužel sídlo prodal náhodnému kupci, který nechal vše napospas osudu. Ve 30. letech 19. století ho koupil bohatý měšťan Hlasivec, který mu chtěl znovu vrátit její lesk. Jeho dcera v obnově pokračovala, zřídila zde centrum tehdejší vlastenecké kultury. Dnes je v části soukromé hasičské muzeum. Za ní dojdeme k torzu železničního viaduktu po levé i pravé straně. Byl na odbočné trati Lysá nad Labem – Praha. Stále jdeme rovně proti proudu Rokytky, dojdeme k mostu, kde je turistický ukazatel Mlýn v Podviní. Kromě mlýna, který vidíme za mostem, tu stávala tvrz a poplužní dvůr. Je o nich písemná zpráva z dob Jana Lucemburského. Tvořily základ osady Podviní. Po třicetileté válce z osady zůstal jen mlýn a kousek usedlosti. Dnes je zachovalý, opravený v nové zástavbě. Na pravém břehu je dosud náhon, kolem kterého půjdeme. I zde je naučná tabule. Od mostu pokračujeme rovně po modré stále proti Rokytce až k hlavní silnici Sokolovská, kterou přejdeme. Proti nám je budova TJ Praga s restaurací a sportovním areálem. Před ní stojí socha Vincence Makovského - Průmysl. My jdeme rovně zelení až k můstku, který přejdeme a pokračujeme rovně ulicí Mlékárenská. Po levé ruce je Domov seniorů. Dojdeme k Lidlu před ním odbočíme doprava nahoru po schodech a jsme u zdi anglického gymnázia, kde roste malolistá památná lípa svobody. Byla zasazena 27. října 1928 v předvečer 10. výročí vzniku ČSR. Sazenici pořízenou nákladem majitele restaurace U lípy zasadili žáci vysočanské školy za účasti představitelů vysočanské radnice. Od lípy sejdeme vlevo dolů k metru Vysočany nebo můžeme za odměnu posedět v restauraci Na Radnici. Dnes máme v nohách asi 6,5 km.
Zdrávi došli!