Vzpomínky (1974)
Od 1. července 1974 patříme již ku Praze, prozatím se nic nemění, je zde spíš taková stísněná, zakřiknutá nálada. Ještě tak před první světovou válkou byla obec Stodůlky čistě zemědělská, idylická, venkovská obec. Bylo zde ještě dosti lesů. V obci bylo tehdy celkem 160 popisných čísel s 1 400 obyvateli. Mezi drobným lidem se obyčejně používalo oslovení teta – strejda. Jeden druhého znal, ač nebyli v žádném příbuzenském svazku, vzájemně se zdravili. Pouze u sedláka se říkalo pantáta – panimáma. Všeobecně se svítilo petrolejem, jen u žida Fischla se svítilo plynem z karbidu. Elektrika zde ještě nebyla – až po první světové válce za starosty Antonína Trousila, a to ne ještě všady. Žilo se jednoduše, primitivně.