Zpravodaj městské části Praha 13

Vydavatel: Rada MČ Praha 13, Sluneční náměstí 13, 158 00

Jak naše city ovlivňují naši váhu

„Dobrý den, paní doktorko. Celý život jsem „boubelka“. Před dvěma lety se mi podařilo trošku zhubnout, ale už mám zase nadváhu. U stovky jsem se lekla. Musím s tím něco udělat! V práci jsem přetížená, muže jsem si nikdy nenašla, kamarádek mám málo (mají svoje rodiny). Ráda bych zkusila upravit alespoň tu svoji postavu. Co vše mám dodržovat, abych se svým odhodláním neskončila zase za týden?“

Zásad při snižování nadváhy je spousta. Všude se o nich píše a většinou je velmi dobře známe. Ano, zdravě, přiměřeně a několikrát denně jíst a pravidelně cvičit, ale když… (máme obvykle spoustu výmluv).

  • Musíme především opravdu sami chtít.
  • Musíme sami sobě věřit, že to půjde a že to dokážeme.
  • Více motivují malé postupné cíle, které pravděpodobněji můžeme splnit a pravidelné malé odměny.
  • Graf našich přání a reálné záznamy (směrem dolů zelenou barvou, směrem nahoru červenou) nám hodně pomůžou. Jde o optickou viditelnou kontrolu. Názorně ukazuje průběh, který můžeme konkrétně vidět. Efektivnější postup než jen myšlenka.
  • Cvičení není strašák. Najděme sami pro sebe sport nebo druh pohybu, který nás baví. Ne ten, který musíme.
  • Ve dvou se to lépe táhne. Můžeme začít s kamarádkou, s manželem, pod vedením odborníka. Pomohou nám překonat slabší momenty (které máme všichni) a pokračovat k vysněnému cíli.
  • Udělejme si sami na sebe čas. Únava, stres, přetížení nás vedou k bezmyšlenkovitému jídlu všeho, co je nejsnáze v dosahu.
  • Pozor na propojení emoce – jídlo. Někdo se ve stresu přejídá, jiný nemůže nic polknout. Oboje našemu organizmu, metabolickým procesům i naší postavě škodí.


Láska – zamilovaní hubnou. Díky emocím nepociťujeme hlad, tělo vyžaduje méně potravy, jsme šťastní, organizmus jede na maximum.

Smutek – provází obvykle propady v lásce. Když nastanou v lásce komplikace, máme strach, že o ten krásný zamilovaný pocit přijdeme. Jídlo nám může dát útěchu. Může jít o návrat do dětství, aktivují se návyky z té doby, saháme po osvědčeném „utěšení“ čokoládou nebo jinou sladkostí. Respektive ženy obvykle sahají po tučném sladkém jídle, muži po tučném slaném jídle.

Vztek – ke stravovacím hříchům často dochází i při konfliktech. Máme chuť křičet, ale buď nám to nejde, nebo už není na koho, nebo jsme vše vykřičeli a jdeme afekt dorazit jídlem. Schválně uděláme to, co se nemá – to jsou ty bezmyšlenkovitě vybílené lednice.

Sebepodceňování, nejistota – nevěříme, že bychom si mohli zasloužit hezký vztah, nevěříme sami sobě, tomu, že se nám může žít i hezky a lépe. „Stejně se mi nedaří, tak co jiného za radosti by mi na tom světě zbylo než to jídlo?“ Bráníme se proti vnějšímu nespravedlivému zlému světu ochrannou vrstvou – tukem.

Spokojenost spojená s pohodlností – můžeme mít spokojené vztahy a společný neaktivní pohodlný styl života s partnerem – společná záliba v tučných kalorických jídlech obou partnerů. Partnera už přece máme, tak už není nutné, abychom se omezovali. A opravdu jsme chtěli dobře vypadat a dobře se cítit jen ve dvaceti? Nebo je důležité, jak se cítíme a sami sebe hodnotíme celý život? Jak se můžeme oblékat? Jak se můžeme pohybovat? A jak dlouho nám naše tělo v našem životě vydrží? Jiné už nedostaneme, tak na sebe buďme hodní.

Všem čtenářům časopisu STOP přeji spokojený život, splnění snů a přání – i těch o vlastní postavě J.

PhDr. Hana Jenčová
klinický psycholog, 602 805 633, hanajencova@seznam.cz, www.jencova.cz