Hurvínkovo říjnové stěhování
Za zrodem oblíbených postaviček musíme zamířit do Plzně, za jejich duchovním otcem profesorem Josefem Skupou. Loutkové divadlo českých Feriálních osad postrádalo výtvarníka a Skupa byl vyzván ke spolupráci. Tento vášnivý loutkař s výtvarným nadáním předložil v roce 1919 řezbáři Karlu Noskovi náčrtek, podle kterého o rok později spatřil světlo světa Josef Spejbl. Loutka, která ztělesňovala obecné lidské slabosti a nebyla přesně zařaditelná. Spejbl se měl čile k světu, a tak se 2. května 1926 stal v šesti letech otcem Hurvínka. Poprvé se představili divákům v zábavném přídavku představení komedie Počestný dům na scéně Loutkového divadla Feriálních osad v Plzni. Trochu nezbedného synka tenkrát vytvořil jako překvapení pro Skupu synovec K. Noska Gustav Nosek. V průběhu jara roku 1930 se Skupa rozhodl založit vlastní divadlo, které se stalo první profesionální loutkovou scénou u nás. Zároveň se rozhodl pořídit Hurvínkovi kamaráda, tedy kamarádku. Zrodila se Mánička, pro niž Skupa našel inspiraci v hovorné dcerce svého přítele. Na výtvarné podobě upovídané treperendy se podílel i Skupův žák Jiří Trnka. V témže roce k dřevěné partě přibyl ještě pes Žeryk. Autorem loutek byl opět G. Nosek, který se současně ujal také Žerykova partu a v dalších letech ho svědomitě „štěkal“. V únoru 1939 byla uvedena hra Kolotoč o třech poschodích, která byla zřejmou alegorií mnichovských událostí a také jedním z nejstatečnějších počinů české kultury té doby. Činnost divadla byla nuceně pozastavena. Po válce si Skupa za svůj nový začátek zvolil Prahu. Divadlo S+H našlo domovskou scénu 12. října 1945 v Římské ulici na Vinohradech. Od začátku padesátých let přenechával Skupa iniciativu mladším kolegům, zejména Miloši Kirschnerovi, kterému pozvolna svěřoval interpretaci Hurvínka. Účastí na festivalu v Bukurešti začíná expanze Spejbla a Hurvínka do světa. Do dneška navštívili třicet čtyři zemí čtyř kontinentů a promluvili dvaadvaceti jazyky. V roce 1956 předal Skupa žezlo Kirschnerovi, který se tak stal novým ředitelem souboru. O deset let později se k divadlu připojila Helena Štáchová, která se brzy ujala role Máničky a její ambicí bylo proměnit ji v moderní holčičku a to nejen charakterem, ale i herectvím, které by souznělo s interpretací Kirschnera. Vzájemná symbióza nastala nejen v případě Máničky, ale také v soukromém životě narozením dcery Denisy. Loutkovou čtveřici doplnila v roce 1971 paní Kateřina Hovorková alias bábinka. Premiérou představení pro dospělé S+H balancující a bilancující z pera Heleny Štáchové začíná další etapa divadla, které v polovině devadesátých let nalézá nový domov v Dejvicích. Štáchová se stala ředitelkou a pro další existenci souboru klíčovou tvůrčí osobností. Divadlo S+H za dobu své existence získalo mnoho ocenění, k nejcennějším patří zvláštní cena Thálie 2012 za celoživotní mistrovství v oboru loutkového divadla. Po smrti Štáchové v roce 2017 převzala vedení její dcera a dlouholetá dramaturgyně divadla. Denisa Kirschnerová dodnes řídí soubor, který svůj repertoár založil na hlavních postavách otce a syna, každý z nich zastupuje jednu generaci a její pohled na svět. Jsou hlavními aktéry civilních i fantastických příběhů a komentátory, kteří s nadhledem filosofují o základních životních otázkách a baví malé i velké diváky dnes stejně jako před sto lety.